Angrešt srstka (Ribes uva-crispa)

Je běžný lesní keř. V kultuře se pěstuje asi od 16. století. Užitečnost:

zahradní kultivary se pěstují pro známé zdravé ovoce
poskytuje pastvu pro hmyz

Bez černý (Sambucus nigra)

„Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“ V Evropě velmi rozšířený keř odpradávna hojně využívaný k léčebným účelům. Lidmi je využíván již od doby kamenné. Záměrně se pěstoval v blízkosti lidských obydlí jako účinný prostředek proti černé magii. Jeho pokácení nebo přirozený úhyn platily za předzvěst smrti v rodině. Řekové, Římané i Germáni věřili, že v keři bezu sídlí dobří domácí duchové. Užitečnost:

hlavně v léčitelství, a to upravené plody a květenství, dříve se užívaly všechny části rostliny
z bezinek se vyrábí potravinářské barvivo
plody se zpracovávají na marmelády, likéry, sirupy, používají se do čajových směsí stejně jako květy, i z květů se připravuje sirup
obalované a smažené květy se nazývají kosmatice
z pověrečných důvodů se vysazoval v blízkosti obydlí jako prostředek proti dobytčímu moru, požáru, úderu blesku, hadímu uštknutí, komárům, čarodějnicím a černé magii vůbec
někdy se plody užívaly i k barvení látek
existují i okrasné kultivary
poskytuje pastvu pro hmyz

Nebezpečí: Čerstvé plody, kůru ani listy by člověk neměl konzumovat, neboť bez černý je do jisté míry jedovatý. Převařením a sušením se projímavé účinky plodů ztrácejí.

Borovice (Pinus)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi borovicovité (Pinaceae), který zahrnuje kolem 110 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule, zasahují do subtropů a tropů, jedním druhem s výskytem na Sumatře dokonce na jižní polokouli. V ČR jsou domácí 3 druhy. Jedná se o klimaxovou dřevinu. Borovice lesní se může dožít 600 let. Severoamerická borovice dlouhověká může dosáhnout věku 5000 let a mezi organizmy naší planety drží prvenství v dlouhověkosti. Les s dominancí borovice se nazývá bor. Aktuální je ohrožení borovic háďátkem borovicovým zavlečeným ze Severní Ameriky, které roznášejí některé druhy tesaříků. Zavlečeno sem bylo používáním přepravních palet ze dřeva amerických borovic. Borovice je žírnou rostlinou pro 10 druhů motýlů, mezi nimiž jsou i druhy považované dříve za nebezpečné škůdce (např. bekyně mniška), 5 druhů brouků a pro hřebenuli borovou z řádu blanokřídlých. Kořeny spolupracují se 120 druhy hub, např. mochomůrek, ryzců a klouzků. Borovici napadají různé druhy parazitických hub. V Číně patří borovice k symbolům dlouhověkosti, stálosti a sebeovládání, což je vzhledem k nenáročnosti a vytrvalosti stromu pochopitelné. Borovice se přizpůsobí jakýmkoliv půdním i klimatickým podmínkám, její dlouhý hlavní a bohatě větvené postranní kořeny zajišťují neobyčejnou stabilitu a schopnost získat vodu i na extrémním místě výskytu. Borovicový stát je přezdívka amerického státu Maine. Užitečnost:

borovicové dřevo je velmi trvanlivé ve vodě, a má proto mnohostranné využití jako stavební materiál, jako dřevo důlní, pražcové i dlažební; uplatnění nachází i v nábytkářství; dříve se z něho štípaly louče; využívá se i jako palivové dřevo
z pryskyřice borovic se získávaly terpentýn (rozpouštědlo) a kalafuna používaná jako tavidlo při pájení, k natírání smyčců pro zvýšení tření nebo odstranění štětin při zabíjačce
mladé borovičky jsou oblíbené jako vánoční stromky
kůra byla výchozí surovinou pro výrobu pivovarské smůly a tříslovin pro koželužství
jehlice se dříve zpracovávaly na vláknivo používané jako vycpávkový materiál
jehličí i kůra se využívají v léčitelství
semena pinií a limb jsou jedlá jako piniové a limbové (tzv. sibiřské cedrové) oříšky, lisuje se z nich i olej
borovice je významná medonosná rostlina, neboť na borovicích sbírají včely pyl a medovici produkovanou některými druhy mšic

V našem arboretu najdete: borovici lesní

Brslen evropský (Euonymus europaneus)

Je vcelku rozšířený, svými zajímavými plody zvanými na základě svého tvaru biskupské čepičky (plod připomíná biret, pokrývku hlavy používanou katolickými kněžími) dosti nápadný, přesto opomíjený a málo známý keř. Užitečnost:

keř se sází jako ochrana erodujících půd
olej ze semen proti kožním cizopasníkům
žluté tvrdé dřevo se používá v řezbářství na výrobu drobnějších předmětů
odvar z plodů poskytuje barvivo
z dřeva se vyráběla čistící dřívka, kterými hodináři čistili mechanické hodiny
vysazuje se rovněž jako okrasný keř
plody jsou ptáky vyhledávaná potrava
poskytuje bohatou pastvu pro včely a ostatní hmyz

Nebezpečí: Všechny části rostliny jsou pro člověka jedovaté, zvláště semena.

Buk (Fagus)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi bukovité (Fagaceae), který zahrnuje kolem 10 druhů rostoucích v mírném pásu všech kontinentů severní polokoule. V ČR je domácí 1 druh. Buk je klimaxová, naše nejstinnější listnatá dřevina, dožívá se kolem 400 let. Les s dominancí buku se nazývá bučina. Ekologické interakce buku se ani zdaleka nevrovnají ekologickým interakcím dubu. Buk vyhledává sice přes 200 hmyzích druhů, ty ale na něm nejsou v drtivé většině životně závislé, neboť jsou schopné využívat i jiné rostliny. Nepostradatelný je asi jen pro 30 druhů. Patří mezi ně např. brouk skákač bukový či mšice stromovnice buková. Bukvice vyhledávají divoká zvířata. Užitečnost:

dřevo se používá v nábytkářství na výrobu ohýbaného nábytku (dřevo je ohebné po nahřátí párou); na výrobu železničních pražců, dlažebních kostek, parket, sudů, dřeváků, překližky a dřevotřísky, dříve se používalo i k výrobě dřevěného uhlí, metanolu a dřevoplynu; je ceněné jako palivo
popel z bukového dřeva se hodil na získávání potaše potřebné např. pro výrobu skla a mýdla
bukové větvičky se dříve využívaly jako krmivo pro dobytek
spadané listí sloužilo někde ve velkém rozsahu jako podestýlka ve stájích
čerstvé listy buku se doporučovaly v lidovém léčitelství ke žvýkání při problémech s dásněmi
z bukvic byl přes jejich toxicitu lisován olej využívaný v nouzi k humánní spotřebě či jako olej do lamp
včely na něm sbírají pyl a medovici pro výrobu medu

Nebezpečí: Syrová semena jsou pro člověka mírně toxická. V našem arboretu najdete: buk lesní

Bříza (Betula)

je jednodomý větrosnubný strom nebo keř z čeledi břízovité (Betulaceace), který zahrnuje kolem 120 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR je domácích asi 7 druhů. Jedná se o typickou pionýrskou dřevinu, věk břízy odpovídá věku člověka: 70–100 let. Březový háj se nazývá březina. Břízy mají velmi pestré ekologické interakce. Vyhledává je kolem 500 fytofágních bezobratlých, z toho 250 druhů motýlů a 100 druhů brouků. Většina z nich není ovšem specializovaná pouze na břízu. Nicméně existují i druhy, jež by bez břízy nepřežily. Semena bříz poskytují zimní potravu řadě ptáků, zejména čečetkám. Břízy rovněž žijí v mykorhizním svazku s houbami. Pro svou nezaměnitelnost je to jeden z mála stromů, které (po)zná každý. Germáni i Slované zjara stavěli uprostřed svých sídel březové májky. Dříve se rovněž místy sázela u silnic, neboť její bílá kůra usnadňovala za tmy cestujícím orientaci. Bříza je rovněž strom asociovaný s ruskou přírodou. Je ruským národním stromem. Užitečnost:

z březového dřeva se vyráběly dřeváky či kolíčky na prádlo, cívky, násady, dýmky, v omezené míře nábytek, využívali ho rovněž koláři a řezbáři, je vhodné jako palivové, neboť hoří i syrové
mnohostranné uplatnění měla kůra, z níž se především v oblastech bohatých na břízy vyráběly nádoby, boty, batohy, čluny; ze svrchní vrstvy kůry vyráběli destilací smůlu již neadertálci a kromaňonci a používali ji jako lepidlo; dehtový olej sloužil k napouštění juchty; spalováním kůry se získával kopt sloužící jako černé barvivo; spodní vrstvu kůry lze využít pro získání třísla nebo ji údajně připravit podobně jako špagety
z březových neolistěných větví se vyráběla košťata a metly ke šlehání bílku i dětí, olistěné větve se používají na šlehání těla ve finské sauně
listy se uplatňují jak v lidovém léčitelství, tak ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu, listy břízy jsou na rozdíl od listů většiny stromů jedlé
z živých kmenů se získává březová šťáva, jež se používá jako osvěžující i léčivý nealkoholický nápoj či lehce alkoholický kvas
bříza je významný medonosný strom, na němž včely sbírají pyl a medovici

V našem arboretu najdete: břízu bělokorou čili bradavičnatou

Dub (Quercus)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi bukovité (Fagaceae), který zahrnuje kolem 450 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR je domácích asi 8 druhů. Dub je klimaxová rostlina dosahující úctyhodného stáří až 1 500 let. Les s dominancí dubu se nazývá doubrava či dubina. Patří k vývojově nejstarším listnáčům naší přírody, což se projevuje četnými ekologickými interakcemi. Vyhledává ho kolem 1 500 živočichů. Je na něm závislý vysoký počet hmyzích druhů: listy konzumují housenky asi 100 druhů motýlů, navštěvují ho stovky druhů hálkotvorných organizmů, např. žlabatek, ve dřevě se vyvíjejí larvy několika set druhů brouků, parazituje na něm např. poloparazitická rostlina ochmet evropský či houba pstřeň dubový, kořeny spolupracují s podhoubím hřibů, ryzců či lanýžů, žaludy slouží za potravu zvířatům. Útočiště v něm nalézají kromě hmyzu další stovky druhů členovců a jiných bezobratlých, mechů a lišejníků. V pohanských mytologiích byl zasvěcen bohům blesku (Zeus, Jupiter, Thor, Taranus, Perun), pro svou dlouhověkost je symbolem věčnosti, neboť jeho život by snadno obsáhl více než 30 lidských generací. Užitečnost:

dřevo vždy mělo a má mnohostranné využití: lze ho použít na výrobu trámů, podlah, nábytku, schodišť, venkovních dveří a oken, sudů, pražců, lodí; jeho odolnost ho předurčila na výrobu produktů, jež se dostaly do častého, či dokonce stálého styku s vodou: mlýnská kola, hamry, lávky, piloty k mostům, ve stavebnictví se hodil i na zpevnění mokřadních půd – například konvent kláštera v Plasech stojí na pozemku zpevněném 5 000 dubovými kůly zatlučenými do země, přes které leží trámový rošt, na němž byla nakonec vybudována samotná stavba (dřevo musí být stále pod hladinou vody, aby neshnilo), dřevo dubu se používá i jako palivo
žaludy byly využívány jako krmivo, v nouzi i jako potravina
kůra se používala jako zdroj tříslovin pro vydělávání kůže, své využití našla i v léčitelství; z kůry dubu korkového se získává korek
z hálek se vyráběl inkoust
duby jsou i rostlinami medonosnými

V našem arboretu najdete: dub letní (zvaný křemelák), dub zimní (zvaný drnák), dub cer a nepůvodní dub červený

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)

Jako hostitel rzi travní (Puccinia graminis) napadající pšenici se stal dřišťál v Evropě a Severní Americe 30. let nenáviděným nepřítelem, který musel být pro záchranu úrody vyhuben. Keře dřišťálu byly ničeny po desetitisících, takže dnes je tento původní evropský keř v naší přírodě vzácný. Ukázalo se, že rez travní má hostitelů více, takže boj s dřišťálem ve skutečnosti nebezpečnou houbovou chorobu pšenice nevyřešil. Užitečnost:

hrozny žlutých květů poskytují včelám bohatou pastvu
kyselé plody zvané dřišťálky jsou jedlé, dříve se přidávaly do zavařenin, cukroví, pálil se z nich i destilát
tvrdé žluté dřevo se používalo na intarzie a v řezbářství
z kůry kmínku a kořene se získávalo žluté barvivo na obarvení kůže a vlny
používán byl v minulosti přirozeně i jako magická rostlina; ještě dnes můžete na internetu narazit na nabídku drti z kořene dřišťálu s doporučením rozsypat ji kolem domu či firmy za účelem odvrátit od chráněných objektů zlo – možná to souvisí s místy rozšířenou vírou, že větévky dřišťálu byly součástí Ježíšovy trnové koruny
poskytuje pastvu pro hmyz

Nebezpečí: Všechny části rostliny jsou jedovaté. Nejméně nebezpečných látek obsahují plody.

Dřín obecný (Cornus mas)

Velice rozšířený keř používaný všestranně již od doby kamenné, často citovaný v antických dílech řeckých i římských. Lidé od nepaměti využívali jeho plody, listy, kůru i dřevo. Dnes ho sotvakdo zaznamená. Užitečnost:

jedlé plody zvané dřínky se sklízejí až v přezrálém stavu, jsou bohaté na vitamín C, v minulosti byly často využívány na výrobu sirupů, limonád, lihovin, vín, džemů, kompotů a jejich obliba v posledních letech znovu vzrůstá
jako ovoce se dřínky konzumovaly již v mladší době kamenné, neboť jejich pecky se v neolitických sídlištích objevovaly místy v silných vrstvách
květy poskytují ranou jarní pastvu pro včely
z mladých listů se místy vařil čaj (smíchané s mladými listy višní a jahod)
dřínové tyče používali starořímští augurové při zakládání měst
z dřínového dřeva se i později vyráběly hole
z dřínového dřeva byl vyroben trojský kůň
dřínové dřevo se používalo k výrobě oštěpů, kterými se válčilo u Troje
výhradně z dřínového dřeva se vyráběly sarísy, obouruční zbraně používané Makedonci; Filip Makedonský jimi porazil Řeky, jeho syn Alexandr pak díky nim podnikl své veleúspěšné tažení asijským kontinentem
semena se po vyloupání pražila jako náhražka kávy
plody se místy využívaly k barvení látek
pecičky se využívaly k výrobě levných růženců (šňůrka s navlečenými korálky, které usnadňovaly počítání dílčích částí stejnojmenné modlitby, tzv. růžence; modlící počítal části hmatem a jeho mysl byla volná pro soustředění se na obsah textu)
tuhé a pružné dřevo se používalo na výrobu nářadí (topůrek), špicí kol, zubů pro ozubená kola atd.
v léčitelství se používaly plody a kůra při trávicích potížích
ze dřeva se vyráběly člunky do tkalcovských stavů
na Slovensku se z plodů vyrábí alkoholický nápor drienkovica (dřínka)
uplatňuje se jako keř vhodný ke zpevnění erodujících půd
vysazuje se jako okrasný keř
poskytuje pastvu pro hmyz

Nebezpečí: Pokud se včas vyhnete spršce dřínových oštěpů, nehrozí žádné.

Habr (Carpinus)

je jednodomý větrosnubný strom nebo keř z čeledi břízovité (Betulaceae), který zahrnuje kolem 35 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR je domácí 1 druh. Habr dosahuje obvykle stáří 150 let, výjimečně více. Les s dominancí habru se nazývá habřina či habrovina, mladší porosty habří, habroví. Jeho kořeny spolupracují asi s 25 druhy stopkovýtrusných hub, z nichž žádné ale habr nijak zvlášť neupřednostňují a žijí v symbióze i s jinými dřevinami. Užitečnost:

dřevo nemá dnes zvláštní význam, pro svou tvrdost (srovnatelnou se dřevem akátu či babyky) se používá na výrobu násad k nářadí, paliček na bicí či součástí hudebních nástrojů, dříve bylo jeho využití širší – vyráběly se z něho tkalcovské stavy, využívalo se v kolářství nebo na výrobu ozubených kol, šroubů, klínů, kolíků násad; sloužilo jako oblíbené palivo
větvičky se předkládaly dobytku jako krmivo
husté habrové porosty se od antiky po středověk uplatňovaly také při opevňování lidských sídel, celých území nebo ohrazovaly dálkové cesty, aby vozy nemohly minout celní stanoviště; široké bývaly 20–50 metrů, a pokud ohrazovaly rozsáhlejší území, mohly být i desítky kilometrů dlouhé; efektivně znesnadňovaly nepřátelským armádám nebo lupičským bandám vstup na takto chráněná území, sloužily ovšem i jako ohrady pro dobytek a ochrana sídel a pastvin před vlky (často byly v určitých rozestupech doplněny pastmi, jež ovšem nebyly nalíčeny pouze na vlky, v podobě zakrytých jam s na dně zatlučenými zašpičatělými kůly obrácenými vzhůru); tyto habrové porosty se obvykle kombinovaly s podrostem keřů růže šípkové, hlohu, trnky a ostružin

V našem arboretu najdete: habr obecný

Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)

Užitečnost:

plody zvané hložinky jsou jedlé
větvičky s listy či květy se stejně jako plody užívají v léčitelství k léčení srdeční arytmie a posílení činnosti srdce
v létě pro bohatství květů významná rostlina pro včely a jiný hmyz
v zimě sbírají hložinky ptáci, keře poskytují ptákům ideální úkryt
živná rostlina pro některé druhy motýlů
listy se používaly jako náhrada tabáku
mletá semena jako náhrada kávy
plody se v nouzi mlely na mouku
dnes hojně pěstovaný jako okrasný keř

Hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)

Je u nás nepůvodní, ale v oblastech původního výskytu stará kulturní rostlina, která k nám doputovala z Asie po karavanních stezkách v 16. století. V bývalém německém Slezsku ji nazývali český olivovník. Užitečnost:

používá se pro zpevnění písčitých půd; pro její odolnost vůči smogu, zasolení a okolním zpevněným plochám se hodí pro výsadbu v dělicích pásech na dálnicích
ve spolupráci s půdními bakteriemi dokáže vázat vzdušný dusík
v oblastech původního rozšíření se plody zpracovávají na kompoty, marmelády, likéry; sušené se dají dlouho skladovat a mlít na mouku používanou na kaše a k pečení cukrovinek
květy se používají ve voňavkářském průmyslu
v Íránu patří spolu s pšeničnými, ječmennými či čočkovými klíčky, pšeničným sladem, česnekem, octem, škumpou koželužskou a jablkem k sedmi S (všechny komponenty začínají v perštině hláskou „s“), jež musí být přítomny na svátečním stole u příležitosti nourúzu, přes 3 000 let staré perské (zoroastrické) oslavy nového roku v čase jarní rovnodennosti
včelám a ostatnímu hmyzu poskytuje bohatou pastvu

Nebezpečí: Po požití 20 a více plodů může dojít k zažívacím potížím.

Hrušeň (Pyrus)

je strom z čeledi růžovité (Rosaceae), který zahrnuje kolem 25 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule s výjimkou Ameriky. V ČR je domácí 1 druh. Polnička může dosáhnout nezvykle vysokého věku až 200 let. Naše divoká hrušeň polnička mohla být křížením s některými asijskými druhy použita při vzniku užitkové hrušně obecné. Její květy navštěvoval hmyz, plody sloužily za potravu ptákům a divokým zvířatům, zvláště plchům, kunám a jezevcům. Hrušně se pěstovaly už v Babylonii. Aristotelův žák Theofrastos zmiňuje ve 4. stol. př. n. l. 3 odrůdy hrušní, Cato starší ve 2. stol. př. n. l. 6 odrůd, Plinius starší v 1. stol. n. l. 38 odrůd, ve Francii 17. století znali už 300 odrůd, jejich počet se v 19. stol. vyšplhal na 1 000, dnes se jich rozlišuje 5 000. Ročně se na celém světě sklidí 24 000 000 tun hrušek. S pomocí hrušně v sadu si dívky dříve věštily, zda najdou partnera. V období magických nocí mezi Vánici a svátkem Tří králů se pod hrušní představující v lidové pověrčivosti mužský princip zuly z dřeváků a hodily je do koruny stromu, pokud se dřevák zachytil ve větvích, mohly v nadcházejícím roce očekávat známost. Chlapci chodily pod jabloň, která ztělesňovala ženský princip. Užitečnost:

dřevo je žádané v nábytkářství, leč v současnosti málo dostupné, z hrušňového dřeva se vyráběly štočky (tiskařské formy), formy pro potisk textilií, sklářské formy a formy na pečivo, vhodné bylo pro výrobu závitů pro svěráky či lisy, při výrobě hudebních nástrojů či geometrických pomůcek, své uplatnění našlo i v řezbářství, černě mořeným hrušňovým dřevem se nahrazoval mahagon
poupata a květy se využívaly v léčitelství
z jader se v nouzi lisoval jedlý olej
plody kulturních odrůd jsou oblíbené ovoce
ze sušených plodů polničky se mletím připravovala pracharanda používaná v kuchyni jako posyp, plnidlo a zahušťovadlo různých pokrmů nebo jako koření
hrušeň je rovněž významný medonosný strom

V našem arboretu najdete: hrušeň planou čili polničku

Jabloň (Malus)

je strom či keř z čeledi růžovité (Rosaceae), který zahrnuje kolem 50 druhů rostoucích v mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. V ČR je domácí 1 druh. Jabloně dosahují obvykle věku 60–80 let, výjimečně 100. Jabloň lesní je dnes už vzhledem ke změnám krajiny a existenci kulturních odrůd, se kterými se může křížit, velmi vzácný strom. Její plody sbírali lidé již v předhistorické době. Kvetoucí je pastvou pro dvoukřídlý a blanokřídlý hmyz. Podle novějších výzkumů vznikla kulturní forma jabloně domácí v Asii, do jaké míry se na křížení podílela naše původní jabloň lesní, není jisté, o šíření jabloně domácí do Evropy se neví mnoho. Dnes je známo 7 500 odrůd. Ročně se na světě sklidí přes 80 000 000 tun jablek. Jablko bylo odjakživa symbolem lásky, plodnosti, života, poznání (jablko v ráji, Newtonovo jablko) a bohatství a moci (jablko jako součást korunovačních klenotů). Germánští bohové byli věčně mladí, neboť konzumovali zlatá jablka bohyně Idun. Jablka jsou častým motivem lidové slovesnosti, objevují se v písních i pohádkách. Nedosažitelná byla v antice zlatá jablka Hesperidek, obecně známé je jablko, jež zaselo svár mezi tři antické bohyně. Nicméně u antických jablek se spíše jednalo o jablka granátová. Užitečnost:

dřevo planých jabloní se dnes sotva využívá, dřevo kulturních jabloní se hodí pro truhlářskou výrobu i k soustružení, větve se dají upotřebit v domácích udírnách
anglické přísloví „An apple a day keeps the doctor away.“ pregnantně vyjadřuje význam jablek pro lidské zdraví, mají kromě mnoha dalších předností silný protirakovinný účinek
jabloně jsou významné medonosné dřeviny

V našem arboretu najdete: jabloň lesní

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Dříve značně hojný, dnes ohrožený druh české flóry. Na jeho úbytku se mimo jiné podílel sběr jeho plodů (z botanického hlediska nepravých plodů, správně šišek) zvaných jalovčinky. Užitečnost:

jalovčinky se používají při výrobě destilátu zvaného borovička, ginu (druh genever) i při výrobě dalších destilátů
jalovčinky se též používají jako koření k ochucení masa a omáček, jediné koření získávané z jehličnanů
jalovčinky sloužily jako močopudný prostředek a k desinfekci močových cest i k léčení žaludečních obtíží
žvýkaní jalovčinek odstraňuje zápach z úst
původní obyvatelé Ameriky používali jalovec jako prostředek antikoncepce
větvičky jalovce se používají k výrobě tradičního finského piva
dřevo se využívá ve Skandinávii na výrobu bedýnek k uchování mléčných výrobků, hodí se rovněž pro soustružnictví a řezbářství
okrasný keř s mnoha kultivary
jalovec je žírnou rostlinou pro dva druhy motýlů

Nebezpečí: Jalovec je mírně jedovatý, jeho silice mohou dráždit pokožku. Produkty z jalovce by neměly konzumovat osoby s nemocnými ledvinami ani těhotné ženy.

Jasan (Fraxinus)

je jednodomý (někdy dvoudomý) hmyzo- či větrosnubný strom, vzácněji keř z čeledi olivovníkovité (Oleaceae), který zahrnuje kolem 50 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule s přesahem do subtropů a tropů. V ČR jsou domácí 2 druhy. Jasan dosahuje obvykle stáří kolem 200–250 let, známé jsou ale i stromy 400leté. Od 90. let 20. století ohrožuje středoevropské jasany anamorfa (nepohlavní stádium) voskovičky jasanové (vřeckovýtrusná houba). Ekologické interakce jasanu jsou bohaté, neboť ho vyhledává více než 1000 různých druhů organizmů, přičemž 44 z nich jsou vázány výhradně na něj. Patří mezi ně 4 druhy lišejníků, 11 druhů hub a 19 druhů bezobratlých živočichů. V severské mytologii tvoří jasan Yggdrasil osu světa, která prochází podsvětím a světy trpaslíků, obrů, lidí a bohů. Z jasanového kmene též podle starých Germánů vytvořili bohové prvního muže. Užitečnost:

dřevo je velmi kvalitní, neboť je tvrdé, ale pružné; využívá se v truhlářství na výrobu nábytku a parket, vyráběly se z něho lyže, stavěly se z něho vozy; dříve ho vyhledávali rovněž koláři na výrobu kol
listy se dříve využívaly jako krmivo či podestýlka pro dobytek, spolu s kůrou našly uplatnění i v léčitelství

V našem arboretu najdete: jasan ztepilý

Javor (Acer)

je jednodomý, převážně hmyzosnubný strom či keř z čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae), který zahrnuje kolem 200 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule s přesahem do subtropů a tropů. V ČR jsou domácí 3 druhy. Javor dosahuje stáří asi 150–200 let, výjimečně až 300 let. Les s dominancí javoru se nazývá javořina či javoří. Javor vyhledávají různé druhy hmyzu a množství cizopasných hub. Javorový list se stal symbolem Kanady a Hirošimy. Svou roli hrával i v evropských lidových pověrách: věřilo se, že živý strom i javorové dřevo odpuzují zlé duchy a čarodějnice. Užitečnost:

dřevo zpracovávají truhláři, dřevo (zvláště bosenských) klenů bylo vyhledáváno pro výrobu evropských smyčcových hudebních nástrojů, je využíváno i pro intarzie
z mízy severoamerického javoru cukrového se odnepaměti získává sirup
listy a kůra mnohých javorů se využívají v léčitelství, klíčky některých javorů jsou jedlé a obsahují cenné živiny
popel ze dřeva klenů sloužil pro výrobu skla
z květů javoru produkují včely javorový med
živé stromy vytvářejí na podzim barevné scenérie vyhledávané turisty především v Severní Americe, Japonsku a Koreji

Nebezpečí: klíčky klenu jsou jedovaté V našem arboretu najdete: javor klen, javor mléč, javor babyku a javor tatarský

Jedle (Abies)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi borovicovité (Pinaceae), který zahrnuje kolem 50 druhů rostoucích v mírném pásu severní polokoule, ve Střední Americe a ojediněle na severu Afriky. V ČR je domácí 1 druh. Jedle je klimaxová dřevina, dožívá se stáří 300–400 let, v optimálních podmínkách až dvojnásobku. Les s dominancí jedle se nazýval jedloví, jedlí, jedlina. Na našem území došlo v posledních 200 letech k výraznému úbytku jedlí jednak rozšířením korovnice kavkazské, zavlečené do střední Evropy v polovině 19. století, a napadením ostatními škůdci, jednak vlivem exhalací oxidu siřičitého v 80. letech 20. století, neboť je z našich původních dřevin na znečištění zdaleka nejcitlivější. Na poklesu jejího výskytu se ovšem podepsaly i ekonomické faktory, dílem plošným mýcením lesů, dílem upřednostňováním výsadby rychleji rostoucích smrků na kácením vzniklé plochy. Za normálních okolností by se jedle podílely na skladbě našich lesních dřevin 18 %, z výše jmenovaných důvodů jsou zastoupeny pouze 0,9 %. Kořenový systém jedlí spolupracuje s několika druhy hub, např. liškou nálevkovitou, liškou obecnou, čirůvkou zelánkou, šťavnatkou tečkovanou, muchomůrkou citrónovou, hřibem kříštěm a kovářem, různými druhy ryzců, pavučinců a holubinek. Je žírnou rostlinou pro několik druhů motýlů. Pyl a medovice přitahují mnoho druhů dalšího hmyzu. Závislé na nich jsou některé druhy krasců, tesaříků a kozlíčků. Napadají ji lýkožrouti i různé parazitické, dřevokazné houby. Užitečnost:

jedlové dřevo má mnohostranné využití jako stavební materiál, ve vodě je velmi trvanlivé, proto, proto se využívalo k výrobě člunů, mostních pilotů a při budování jezů; rovněž v nábytkářství, při výrobě hudebních nástrojů a varhanních píšťal, vyráběly se z něho šindele a z dlouhých kmenů lodní stěžně
z kůry se místy získávalo tříslo a terpentýn
jehličí, mladé výhonky, šišky, semena a pryskyřice mají význam v léčitelství
mladé jedličky jsou oblíbené jako vánoční stromky, nicméně pro tento účel bývají pěstované spíše importované druhy; jedličí (jedlové chvojí) slouží pro vánoční dekorace
jedle je významná medonosná rostlina, neboť na borovicích sbírají včely nektar, pyl a medovici produkovanou některými druhy mšic

V našem arboretu najdete: jedli bělokorou

Jeřáb (Sorbus)

je hmyzosnubný strom či keř z čeledi růžovité (Rosaceae), který zahrnuje kolem 200 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule, převážně v Evropě a Asii. V ČR je domácích asi 15 druhů. Jeřáb patří mezi pionýrské dřeviny, dosahuje stáří 80, v příhodných podmínkách výjimečně až 120 let. Jeřáb je schopen přizpůsobit se extrémním klimatickým i půdním podmínkám s tím, že hůře snáší sucho. Dal by se považovat za nejhouževnatější evropský listnatý strom. Plody některých druhů vyhledává přes 60 druhů ptáků a 20 druhů savců. Další savci využívají jako potravu jeho listy. Jeřáb kvůli listům a květům navštěvuje i přes 70 druhů hmyzu. Přísun minerálů si zajišťuje spoluprací s mykorhizními houbami. Rod Sorbus tvoří řadu apomiktických mikrodruhů, což znamená, že mezidruhovým křížením vznikají rostliny, které jsou pak v izolaci schopny vytvářet semena bez oplození. Jedinci takto vzniklých druhů mají totožnou genetickou výbavu. 10 ze zhruba 15 českých druhů je tedy endemických, tj. nikde jinde je nenajdeme. Populace takových mikrodruhů často čítají jen několik desítek stromů. Jeřáb byl zasvěcen germánskému bohu Thorovi. Uctíván byl i Kelty, kteří ho vysazovali do svých posvátných hájů. Na severu Evropy, tedy ve Skandinávii a ve Skotsku, byl spojen s mnoha pověrami. Svou úctu si získal možná proto, že byl v předzemědělských dobách během zim jedním z mála zdrojů vitamínu C nutného pro prevenci a léčbu kurdějí. Užitečnost:

dřevo je poměrně kvalitní a využívá se v truhlářství, dříve se z něj vyráběla např. obyčejná i logaritmická pravítka; zvláště ceněné bylo dřevo oskeruše, jež má z evropských listnáčů nejtěžší dřevo
plody některých druhů lez využít v potravinářství či léčitelství; už od dob antiky byl za ovocný strom považován jeřáb oskeruše; kolem roku 1820 byl pastevci u obce Ostružná na Jesenicku objeven ptačí jeřáb s mimořádně sladkými plody, o 130 let později vznikla z tohoto stromu v Drážďanech ovocná odrůda jedlého jeřábu (Sorbus aucuparia var. moravica či var. edulis), podobné sladké plody se našly i u jeřábů v Dolních Rakousích nebo v jižním Rusku, z nichž byly rovněž vyšlechtěny jedlé odrůdy; z plodů jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) se dříve vyráběl sorbit – sladilo pro diabetiky
kůra se používala k barvení vlny
živé stromy se někde vysazují jako ochrana proti lavinám
jeřáby jsou významné medonosné dřeviny

V našem arboretu najdete: jeřáb ptačí, jeřáb břek a jeřáb oskeruši

Jilm neboli břest (Ulmus)

je větrosnubný nebo hmyzosnubný strom či keř z čeledi jilmovité (Ulmaceae), který zahrnuje kolem 35 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR jsou původní 3 druhy. Jilm je klimaxová dřevina, může dosahovat stáří 400–600 let. Ve 20. století postihla jilmy katastrofa v podobě grafiózy, která z nich učinila velmi vzácné stromy. Od konce 20. let byly totiž napadány parazitickou vřeckovýtrusnou houbou Ophiostoma ulmi, již přenášel brouk bělokaz pruhovaný. V 60. letech houba navíc zmutovala do ještě ničivější podoby Ophiostoma novo-ulmi. Naštěstí se ukázaly být některé stromy proti nákaze rezistentní. Cílené množení těchto jedinců umožnilo postupné navracení jilmu do evropské přírody. Částečně odolný proti grafióze je pouze třetí z domácích druhů – jilm vaz. Na jilmu je závislých několik druhů motýlů, jeho kořeny spolupracují s hyfami hub. Jilm vaz je jediným životním prostorem pro meru jilmovou. Vaz se vyskytuje převážně v lužních lesích a jako jediný z evropských stromů vytváří deskovité kořenové náběhy jako mnoho stromů tropického deštného pralesa. Podle starogermánské mytologie byla žena stvořena z jilmového kmene. V západní Evropě jitřil lidovou fantazii – byl nazýván elfím stromem a považoval se za bránu do světa pohádek. Užitečnost:

kvalitní jilmové dřevo se využívalo ve stavebnictví, kolářství a na výrobu ohýbaného nábytku, parket, pažeb zbraní a luků; grafióza věkovité jilmy téměř vymýtila, proto se jejich dřevo v současnosti netěží
mladé listy jsou jedlé a dají se přidávat do salátů
kůra vykazuje léčebné účinky
jilm patří mezi významné medonosné rostliny

V našem arboretu najdete: jilm horský a jilm polní

Jírovec (Aesculus)

je hmyzosnubný strom z čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae), který zahrnuje 12 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V Evropě je původní pouze 1 druh, který se přirozeně vyskytoval na Balkáně a od konce 16. století byl pomalu vysazován i na našem území. Jírovec dosahuje věku 200–300 let. Od roku 1989 jsou stromy ohrožovány klíněnkou jírovcovou, která se z Rakouska, místa prvního výskytu, šíří rychlostí 100 km za rok dál po Evropě. Za rozšíření jírovců ve střední Evropě vděčíme rozpínavosti Osmanů, kteří kaštany krmili koně, přestože některé prameny udávají, že koně po jejich požití mohou trpět poruchami koordinace. Ekologické interakce s domácími druhy nejsou příliš hojné. Nektar a pyl květů slouží některým druhům hmyzu za potravu. Strom bývá napadán i bakteriemi či houbami. Užitečnost:

dřevo se hodí spíše k topení v krbu, hospodářsky využíváno je spíš okrajově
kaštany se hodí k zimnímu dokrmování lesní zvěře; vyhledávané jsou též dětmi, které z nich rády kutí různé drobné předměty; v obou světových válkách se z nich v Británii získával aceton potřebný k produkci výbušniny kordit; získávají se z nich též saponiny pro kosmetický průmysl; využití našly i ve farmaceutickém průmyslu
listy a kůru využívá farmaceutický průmysl
květy jsou vydatnou potravou pro včely

Nebezpečí: celá rostlina je mírně jedovatá V našem arboretu najdete: jírovec maďal

Kalina obecná (Viburnum opulus)

Zatímco na východě Evropy, v Rusku a na Ukrajině, se kalina obecná dostala do lidového umění (výšivky, písně apod.), roste v Čechách téměř bez povšimnutí. Jedná se o rostlinu symbolizující Ukrajinu. Z textu známé ruské písně, považované za ruskou lidovou, ve skutečnosti složené v roce 1860 Ivanem Larionovem: ???????, ???????, ??????? ???! ? ???? ????? ???????, ??????? ???! Užitečnost:

na východě Evropy se plody po přejití prvních mrazíků konzumují syrové či v marmeládách
v Turecku se z plodů místy vyrábí osvěžující nápoj gilaboru
kůra keře se používá v léčitelství při menstruačních bolestech, v lidovém léčitelství se dříve užívaly i plody
poskytuje pastvu pro hmyz
keře kaliny, zvláště některé jejich vyšlechtěné kultivary, se využívají jako okrasné rostliny

Nebezpečí: Přes obsah některých toxinů není nebezpečná. Drozdi se bobulím vyhýbají, jiní ptáci je však ozobávají.

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata)

Je ohrožený druh naší květeny, v některých zemích střední Evropy dokonce chráněný. Užitečnost:

dříve byla jeho velmi tvrdá semena, která „klokotala“ v hruškovité tobolce (odtud název klokoč), využívána na výrobu růženců (šňůrka s navlečenými korálky, které usnadňovaly počítání dílčích částí stejnojmenné modlitby, tzv. růžence; modlící počítal části hmatem a jeho mysl byla volná pro soustředění se na obsah textu)
semena se barvívala a používala i na výrobu šperků
v soustružnictví se používalo i jeho žlutavě zbarvené pevné dřevo
místy se konzumovala květenství (kandovaná či naložená v soli), ze semen chutnajících jako pistácie se v Bavorsku vyráběl likér
občas se pěstuje jako okrasná dřevina

Krušina olšová (Frangula alnus)

Rozšířená, ovšem naprosto přehlížená dřevina našich lesů. Je živnou rostlinou pro tesaříky Menesia bipunctata. Živí se na ní rovněž housenky žluťáska řešetlákového. Rostlina plodí a kvete zároveň. Užitečnost:

sušená kůra (někdy i plody) se používá v léčitelství jako projímadlo
dřevěné uhlí získané z kmenů krušiny se dříve používalo k výrobě prvního střelného prachu
dřevo se výborně hodí pro soustružnictví
výtažky z kůry a plodů dávaly v kombinaci s jinými přísadami různé odstíny žlutých barviv

Nebezpečí: Celá rostlina je mírně toxická. Po požití většího množství plodů následuje silný průjem a zvracení. Vzhledem k tomu, že plody nejsou chutné, nedochází k otravám prakticky vůbec.

Lípa (Tilia)

je hmyzosnubný, zčásti větrosnubný strom z čeledi slézovité (Malvaceae), který zahrnuje kolem 40 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR jsou domácí 2 druhy. Lípa je klimaxový strom dosahující nezřídka stáří kolem 1 000 let. Lipový porost se nazývá lipina. Květy lip jsou zdrojem potravy pro nesčetné druhy blanokřídlého a dvoukřídlého hmyzu, listy vyhledávají např. pilatky a někteří roztoči, hálky na listech tvoří vlnovník lipový. Pouze lipovými listy se živí např. housenky chráněného krasce Ovalisia rutilans. V chomáčcích chloupků (rezavých u lípy malolisté, běložlutých u lípy velkolisté) v koutech žilek na rubu listů přebývají roztoči, kteří nejspíš čistí listy od zárodků parazitických hub. Jedná se o symbiózu zvanou akarodomacie, již můžeme pozorovat i u javorů, olší, jilmů a lísek. Lípa symbolizuje lásku, dobrotu, pohostinnost a skromnost. Je českým národním stromem, uctívají ji i ostatní Slované. Ján Kollár vysvětloval její oblibu mezi Slovany následovně: „Shodujeť se lípa naskrze s povahou slovanskou – jesti družná a nejraději se tulí k lidským příbytkům, jako by měla smysl pro život rodinný. Svou měkkostí upomíná na holubičí povahu národa slovanského. Jest snášenliva a pohostinská, poskytujíc i cizákovi útulek pod zeleným krovem svým. Mívá útrpnost i s churavým nešťastníkem a podává mu léčivého květu.“ Lípa byla též zasvěcena Freye, germánské bohyni lásky, krásy a plodnosti. Ve střední Evropě byla sázena na náves, konaly se pod ní lidové slavnosti a soudy. Užitečnost:

s měkkým dřevem lípy pracují řezbáři a modeláři, hodí se pro výrobu hudebních nástrojů i nábytku
mladé lipové listy se hodí k přípravě salátů, listy a větvičky sloužily dříve jako krmivo pro dobytek
lýko se po staletí používalo ke zhotovení lýčené obuvi, pláštěnek, rohoží, pletiva a provazů, dnes se tu a tam uplatňuje v košíkářství
živé lípy jsou odnepaměti oblíbenými alejovými stromy, vysazovaly se na význačných a památných místech – na rozcestích a návsích, u domů, kostelů, kapliček a křížů
z květů lípy produkují včely lipový med, v lidovém léčitelství mají mnohostranné využití

V našem arboretu najdete: lípu velkolistou, lípu malolistou neboli srdčitou

Líska obecná (Corylus avellana)

Keř plodící známé oříšky. Ty kupované však nepocházejí z popisovaného druhu, nýbrž z druhu líska největší (Corylus maxima) a pěstují se na černomořském pobřeží Turecka. Plody lísky obecné byly konzumovány již v době kamenné. Keř je také znám pro mykorrhizu s řadou druhů hub, především lanýžů (líska ale není jediná dřevina, na kterou se lanýže váží). Líska symbolizovala životní sílu, zdraví, plodnost. Nenápadná samičí květenství patří mezi první zvěstovatele jara. Objevují se již v únoru. Otka (prut na odstraňování hlíny z pluhu), kterou používal Přemysl Oráč, byla z lískového proutku. Poté, co ho Libušino poselstvo přesvědčilo k odchodu do Prahy, zasadil budoucí kníže otku do země, kde okamžitě obrazila. Líska ze Stadic pak po staletí zásobovala královskou tabuli oříšky. Užitečnost:

dřevo se používá v košíkářství a řezbářství
z prutu lísky měl zhotovenu kostru krosny i legendární Ötzi, ledový muž z doby měděné (před pěti tisíci lety), nalezený v rakouských Alpách
z lískového dřeva se dříve vyráběly dřevěné obruče k sudům (rovněž z březového a lipového)
listy se dříve používaly v lidovém léčitelství jako prostředek působící na trávicí soustavu
nejvíce se využívají plody, a to na konzumaci, olej ze semen i v kosmetickém průmyslu
dřevěné uhlí z lísky sloužila jak k malování uhlem, tak k výrobě střelného prachu
kultivar s pokroucenými větvemi a některé další kultivary jako okrasná dřevina
jako ochrana před čarodějnicemi, bleskem,
z lískových proutků si proutkaři zhotovoval virgule (pomůcky na hledání vody, kovu, geologických zlomů)
pruty lísky zapichovali staří Germáni a Keltové na hroby (v německé pohádce o Popelce vyrostla z takové větvičky na matčině hrobu líska, z níž pocházely kouzelné oříšky), neboť věřili v jejich spojení s podsvětím
na lísku jsou vázáni roztoč vlnovník lískový a brouk nosatec lískový, oba ovšem jako nepříjemní škůdci

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Dnes velmi vzácný a ohrožený druh kvetoucí přímo na dřevě. Na jaře poskytuje první pastvu motýlům, kteří přezimují ve stádiu dospělců. Užitečnost:

používal se v lidovém léčitelství, plody jako projímadlo, ostatní části rostliny pro obklady na rány
jedna z prvních rostlin, jež na jaře poskytuje pastvu včelám
proutky sloužily při vyhánění dobytka na pastvu, neboť se pověrečně věřilo, že lýkovec příznivě ovlivňuje dojivost krav
proutky sloužily též k vyhánění čarodějnic
v současnosti hlavně jako skalková okrasná rostlina

Nebezpečí: Celá rostlina je prudce jedovatá. Smrtelná dávka pro člověka činí asi 10 semen, pro prase polovina, kůň zemře údajně již po požití 10 g kůry.

Meruzalka alpská (Ribes alpinum)

Na rozdíl od jiných druhů beztrnný keř rostoucí přes svůj název roztroušeně po celé Evropě. Plody jsou nevalné chuti. Užitečnost:

jako okrasné keře snášející průmyslové znečištění, a hodící se k výsadbám u silnic
poskytuje pastvu pro hmyz

Modřín (Larix)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi borovicovité (Pinaceae), který zahrnuje kolem 14 druhů rostoucích v mírném a boreálním pásmu všech kontinentů severní polokoule. V ČR je domácí 1 druh. Modřín je klimaxová dřevina dosahující stáří až 500 let. Na modřínovém jehličí jsou závislé larvy několika druhů motýlů, např. pouzdrovníček modřínový. Kořeny spolupracují s houbami – klouzkem sličným neboli modřínovým, klouzkem slizkým, klouzkem tridentským, muchomůrkou červenou, hřibem dutonohým a některými ryzci. Vyhledávají ho různé parazitické houby, lýkožrout, mnoho druhů pilatek, korovnice, tesařík modřínový a bejlomorka modřínová. Užitečnost:

dřevo modřínu je po tisovém dřevu nejtvrdší ze dřev jehličnatých stromů a je zároveň nejodolnější vůči povětrnostním vlivům, je trvanlivé i pod vodou, proto má široké využití zejména ve stavebnictví: slouží k výrobě krovů, trámů, obkladů, podlah, bran, venkovních dveří, oken, mostních konstrukcí a lodí, mnohostranné je i jeho využití v truhlářství, druhořadý je význam modřínu jako paliva
kůra se dříve využívala pro získávání tříslovin pro koželužství, dále sloužila k barvení kůže
v léčitelství a k výrobě laků se hodila vysoce ceněná pryskyřice
mladé výhonky jsou jedlé a místy se používají v kuchyni
modřín je významná medonosná rostlina: samčí květy poskytují včelám množství pylu, kromě toho na modřínu sbírají i medovici, kterou produkují mšice, puklice či mery

V našem arboretu najdete: modřín opadavý

Olše (Alnus)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi břízovité (Betulaceae), který zahrnuje kolem 40 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR jsou původní 3 druhy. Olše je pionýrská dřevina, obvykle dosahuje stáří kolem 100 let. V posledních dvou desetiletích je olše lepkavá ohrožována plísní olšovou, která způsobuje hnilobu kořenů. Plocha porostlá olšemi se nazývá olšina či olší. Olše roste v symbióze s bakterií Frankia alni. Bakterie žije v kořenových hlízkách a dokáže fixovat a předávat rostlině vzdušný dusík. Listí olší spásají někteří brouci a jejich larvy, stejně jako larvy řady nočních i denních motýlů. Jedním z ranně středověkých trestů bývalo v některých oblastech vypovězení provinilce ze společenství. Symbolicky se nad ním lámaly čtyři olšové větve, které pak byly odhozeny do čtyř světových stran. Pro naše území není asi zvyk prokázán, nicméně úsloví zlomit nad někým hůl jsme převzali. Olše rostla na podmáčených místech, jež člověk považoval za ponuré. Tato skutečnost v kombinaci s faktem, že olše má po skácení červené, krvácející dřevo, spojila olši v lidové představivosti s čarodějnictvím. Věřilo se, že Ježíšův kříž byl z olšového dřeva. Domnělé magické schopnosti olše pak umožnily využití jejích částí jako pověrečného univerzálního odpuzovače, olšové větve byly například nasazovány proti krtkům. Užitečnost:

dřevo se používá v nábytkářství a k výrobě hudebních nástrojů, vysoký obsah tříslovin ho předurčuje i pro vodní stavby, dřevěné uhlí z olší se dříve uplatnilo při výrobě střelného prachu
z kůry se získávalo tříslo
listy se odjakživa používaly v léčitelství, moderní medicína zkoumá v olších obsažené protirakovinné látky a látky inhibující enzymy viru HIV
suché olšové plody se dají využít v akvaristice pro regulaci tvrdosti vody a zamezení růstu řas
nezanedbatelný je pyl olší pro včely

V našem arboretu najdete: olši lepkavou

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Nenáročná rostlina obývající především okraje lesa, často pěstována jako živý plot. Užitečnost:

tvarované i netvarované živé ploty
plody, listy i kůra poskytovaly v minulosti barviva různých barevných tónů od žluté přes zelenou po modrou
plody se za použití různých přísad používaly na výrobu malířských barev
dužninou plodu se občas dobarvovalo i červené víno
na květech se pase velké množství motýlích druhů
rovněž žírná rostlina pro larvy několika motýlích druhů
plody požírá přes dvacet druhů ptáků a mnoho hlodavců
mladé větve využívali košíkáři
tvrdé dřevo ptačího zobu se využívalo v soustružnictví a řezbářství
dříve poskytovaly tyče ze dřeva tohoto keře rovněž oporu vinné révě

Nebezpečí: Celý keř je jedovatý, otrava nastává až po požití většího počtu plodů. Při dotyku (stříhání živého plotu) může dojít k podráždění pokožky.

Rybíz červený (Ribes rubrum)

Je běžný lesní keř. V kultuře se pěstuje od 15. století. Užitečnost:

zahradní kultivary se pěstují pro známé ovoce
poskytuje pastvu pro hmyz

Růže šípková (Rosa canina)

Nápadný a rozšířený keř středoevropské přírody. Užitečnost:

velmi využívané jsou plody zvané šípky, a to na léčivé čaje, vína a marmelády
olej ze semen se používá v kosmetickém průmyslu do krémů a mastí a ve farmaceutickém průmyslu k léčení poranění kůže, dásní a sliznice ústní dutiny
keř je důležitý pro životní cyklus vosičky žlabatky růžové, která si na něm vytváří velmi nápadné hálky (útvary tvořené rostlinou vlivem látek vylučovaných parazitem a sloužící vývoji jeho larev)
využití jako podnož pro okrasné druhy růží
poskytuje pastvu pro hmyz

Smrk (Picea)

je jednodomý větrosnubný strom z čeledi borovicovité (Pinaceae), který zahrnuje kolem 40 druhů rostoucích v mírných a boreálních oblastech severní polokoule. V ČR je domácí 1 druh. Smrk je klimaxová dřevina, může dosahovat stáří až 600 let. Les s dominancí smrku se nazývá smrčina, smrkoví; smrkové lesy uměle vysazované mimo původní areály výskytu smrku smrková monokultura. V posledních letech trpí smrkové porosty nálety různých druhů lýkožroutů. Smrk je vedle jedle náš největší strom. Rozšířený názor, že koření mělce, vznikl ze zkušenosti se smrky pěstovanými v nevhodných lokalitách. V přirozeném prostředí koření hluboce, a je velmi stabilní. Zajímavé je, že pyl smrku může sterilizovat květy ovocných stromů, dopadne-li se na jejich blizny. Kořeny smrků spolupracují s řadou druhů hub, mezi které patří muchomůrky červená, jízlivá, citrónová, slámožlutá, růžovka, šedivka, nejedlé hřiby kříšť a žlučník, ale rovněž nejznámější sbírané houby – hřiby smrkový, hnědý, plstnatý, žlutomasý, stejně jako některé holubinky. Přirozené smrčiny jsou domovem řady živočišných druhů. Z ptáků je vyhledávají křivky a šoupálci, z větších ptáků sojky, kalousi, puštíci, krahujci, káně lesní a jestřáb. Na okraji lesa a na pasekách se vyskytují četní zpěvní ptáci. V hornatých oblastech se na smrk váže tetřev hlušec, pro něhož jsou smrkové výhonky skoro jedinou zimní potravou. Husté smrkové lesy tlumí růst bylinného pásma, zato je ideálním biotopem pro rostliny, jež jsou buď zcela nezávislé na fotosyntéze (např. hnilák smrkový těžící ze spolupráce hyf hub a smrku), nebo omezeně závislé (např. mykoheterotrofní orchideje kruštíky a okrotice). Výhradně na smrku je závislých 6 druhů motýlů a 5 druhů lýkožroutů. Užitečnost:

smrkové dřevo je nejpoužívanější dřevo jehličnatých stromů u nás, slouží jako stavební materiál, používalo se pro výdřevy dolů, hodí se k výrobě nábytku, bednáři z něho vyráběli sudy a kádě, využívá se rovněž jako materiál pro papírenský průmysl; dřevo starých smrků se hodí na výrobu některých hudebních nástrojů; odpady při zpracování smrkového dřeva se využívají v energetickém průmyslu
pryskyřice poskytovala bednářskou smůlu, kalafunu a terpentýn
mladé smrčky jsou oblíbené jako vánoční stromky
kůra byla výchozí surovinou pro výrobu pivovarské smůly a tříslovin pro koželužství
jehličky se používaly v léčitelství a voňavkářství, olej z jehličí je často obsažen v osvěžovačích vzduchu
mladé výhonky jsou jedlé
ze šťávy smrků byl v roce 1874 poprvé syntetizován vanilin
smrk je významná medonosná rostlina, neboť na smrcích sbírají včely pyl a medovici produkovanou některými druhy mšic

V našem arboretu najdete: smrk ztepilý a nepůvodní smrk pichlavý

Střemcha obecná (Prunus padus)

Strom nebo keř, který je zjara výrazný množstvím hroznů bílých květů. Je velice rozšířený v lidských sídlech, jimž dávala často názvy (např. Třemšín, Třemošná) i mimo ně. Pecky střemchy byly nalezeny i v neolitických sídlištích, což svědčí o tom, že lidé střemchu odpradávna využívali. Užitečnost:

kořenářky užívaly všechny části rostliny na vyhánění nejrůznějších neduhů z lidí i zvířat
kůru používaly jako prostředek k pocení, použití střemchy pro léčebné účely bylo ovšem vždy poněkud riskantní
ve staročeských staveních se umísťoval proutek střemchy, aby držel zlé moci v uctivé vzdálenosti
aby bylo dost másla a dařilo se ho stlouct, muselo být tlukadlo máselnice ze střemchového dřeva
pro zdárnou orbu musela být ze střemchového dřeva i držadla pluhu
z dužniny plodů se vyrábí marmeláda, šťáva, pálí se z nich destilát, bylo ovšem třeba dbát na to, aby se do potravin spolu s dužninou nedostala prudce jedovatá jádra pecek
střemcha je žírná rostlina pro larvy předivky zhoubné
střemcha je významná medonosná rostlina
využívá se i jako okrasný keř
plody jsou potravou ptáků

Nebezpečí: Kromě dužniny plodů je celá rostlina jedovatá. Prudce jedovaté je jadérko semene, jedovatá jsou ale i kůra, pupeny a listy. Ze všech jmenovaných částí uniká kyanovodík, který usmrcuje hmyz i na dálku. Byly zaznamenány i otravy lidí.

Svída krvavá (Cornus sanguinea)

Rozšířený keř, jehož plody vyhledává řada lesních ptáků. Užitečnost:

květy jsou pastva pro včely
tvrdé dřevo se používalo v soustružnictví
plody se využívaly na výrobu marmelád a šťáv
plody obsahují barvivo, jímž se barvila kůže do šedomodra
do 18. století se využíval olej ze semen ke svícení
využívána též jako ozdobný keř pro červené zbarvení listů na podzim a červené zbarvení mladých větévek

Nebezpečí: Listy jsou potažené uhličitanem vápenatým, což může vést při dotyku k podráždění citlivé pokožky. Plody nejsou jedovaté.

Tis (Taxus)

je dvoudomý větrosnubný strom z čeledi tisovité (Taxaceae), který zahrnuje kolem 10 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule, jedním druhem s výskytem na Sulawesi zasahuje dokonce na jižní polokouli. V ČR je domácí 1 druh. Tis červený (Taxus baccata) je vzácný dvoudomý strom, dosahující značného věku i dvou tisíc let, který padl za oběť touze po jeho velmi kvalitním tvrdém, pružném a trvanlivém dřevu používaném na výrobu luků, samostřílů, oštěpů a jiných zbraní, jakož i na výrobu nábytku. Dříve byl hojně rozšířený po celé Evropě (to dokazují častá místní jména, u nás např. Tis, Tisá, Tisovec, Tisinec atd.), ale porosty se špatně obnovují, neboť semena jsou pozdě klíčivá a strom velmi pomalu roste, pročež nebyl nikdy vysazován. Velkým odběratelem středoevropských tisů byla středověká Anglie, jejíž armádu stejně jako v jiných zemích, tvořili především lukostřelci. Existují záznamy, které dosvědčují, že během 16. století bylo jen z Bavorska a Rakouska do Anglie vyvezeno na milion dvoumetrových tisových tyčí o průměru šest centimetrů. Náhrada luků za muškety (palné zbraně) v 17. století proběhla z toho důvodu, že tisové dřevo došlo. Zpočátku se totiž palné zbraně původním lukům nevyrovnaly. Evropské tisy však už nic nezachránilo. Dnes jsou v Evropě prakticky všechny volně rostoucí tisy evidovány a přísně chráněny. Užitečnost:

dřevo se mnohostranně využívalo na výrobu luků, trámů do základů domů, nábytku, šperků; jed obsažený ve dřevě chránil výrobky před škůdci; ze dřeva tisu měl zhotovený luk a topůrko měděné sekery i legendární Ötzi, ledový muž z doby měděné (před pěti tisíci lety), nalezený v rakouských Alpách
jed tisu se používal i na špičky hrotů oštěpů
využití našel tis i v léčitelství, pro značné riziko otravy se ovšem od jeho používání upustilo, dnes se využívá z něj pocházející cytostatikum nasazované při rakovině vaječníků a plic
široké uplatnění má jako okrasný keř; existuje v řadě variet

Nebezpečí: Celá rostlina kromě červeného míšku, jež obklopuje semeno a nazývá se tisinka, je prudce jedovatá. Polknutí semene není nebezpečné, pokud se nerozkouše. Smrtelná může být otrava po čaji z tisových větévek nebo po žvýkání zelených výhonů. Stejně jedovatý je i odvar ze semen. Jed taxin se rychle vstřebává a působí srdeční zástavu. Dříve se věřilo, že nebezpečné je již pod stromem usnout a nadýchat se par, které vylučuje. Zatímco domácí zvířata jsou na jed tisu značně citlivá (kůň hyne po požití 200 g jehličí, králík po konzumaci 2 g), zajíci, srny a jeleni jsou proti němu imunní, proto mohou způsobit škody na mladých porostech.

Topol (Populus)

je dvoudomý větrosnubný strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae), který zahrnuje kolem 30 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule. V ČR jsou domácí 3 druhy. Topol je pionýrská dřevina, vzácně bývá starší než 100 let. Za účelem získávání biomasy pro energetické využití se ve velké míře zakládají topolové plantáže, na nichž se pěstují různé hybridy topolů. Původní tři druhy topolů (topol osika, topol bílý neboli linda a topol černý) patří k nejvýznamnějším žírným rostlinám desítek druhů denních i nočních motýlů. Dobře známé vysoké topoly se štíhlou sloupovitou korunou vysazované jako alejové stromy a větrolamy byly nejspíš vyšlechtěny v polovině 18. století v severní Itálii, uvažuje se i o jejich asijském původu. Existuje jich sice několik variet, nicméně všechny jsou v několika liniích vegetativně množené klony buď pouze samčího, nebo samičího pohlaví. Schopnost pohlavního rozmnožování ztratily. Užitečnost:

dřevo se užívá v omezené míře v truhlářství nebo pro výrobu drobného dřevěného zboží, dřevité vlny, dřevěného uhlí; většinou však slouží jako biomasa pro energetické účely
mladé výhonky, listí, pupeny a kůra se používaly v léčitelství
živé stromy se sází pro zpevnění břehů či jako větrolamy
topol je rovněž medonosnou dřevinou

V našem arboretu najdete: topol osiku

Trnka obecná (Prunus spinosa)

Keř rozrůstající se v tzv. remízcích (porostech dřevin v poli) díky nesčetným kořenovým výmladkům do rozsáhlých houštin, které vyhledávají drobní ptáci (např. ťuhýci) pro svá hnízdiště a ostatní zvířata jako úkryt. Málokdo už ví, že naše slivoň švestka je křížencem trnky a slivoně třešňové (Prunus cerasifera), jejíž plody známe pod lidovým názvem špendlíky. Užitečnost:

plody v zimě vyhledávají ptáci
z plodů se vyrábějí vína, likéry, pálenky, šťávy, džemy
šťáva z plodů se využívala jako barvivo pro modření látek
květy se využívají v léčitelství při poruchách trávení a při průjmech
tvrdé dřevo se uplatňuje v soustružnictví, především na výrobu holí
bohatý kořenový systém efektivně zpevňuje erodující půdy
keře dříve sloužily i k ohraničení pastvin
je žírnou rostlinou pro několik druhů motýlů a brouků
dospělcům některých motýlů poskytuje nektar
větve se používaly na stavbu gradoven (zařízení na získávání soli z pramenů bohatých na sůl (solanka protékala gradovnami tvořenými mocnými vrstvami trnkových větví shora, voda se působením slunce a větru odpařovala, větve zachycovaly nečistoty a dolů protékala solanka dostatečně koncentrovaná)
dodnes se gradovny používají k lázeňským účelům (smysl nespočívá ve výrobě koncentrovanější solanky, nýbrž v obohacení vzduchu kapičkami vody nasycené solí, účinek podobný jako vzduch u moře prospívající astmatikům a alergikům)
kolce (trny) trnek byly používány jako dřívka do jitrnic
z kůry trnky se vyráběl inkoust používaný ve středověkých skriptoriích (klášterních písárnách)
z kůry se rovněž získávala červená barva, která po přimíchání do sýrů prodlužovala jejich trvanlivost
listy se používaly jako náhražka tabáku
připisovala se jí moc ochraňovat pastviny, statek a lidi před čarodějnicemi

Slivoň (Prunus „sensu lato – v širším smyslu“)

je strom či keř z čeledi růžovité (Rosaceae), který zahrnuje kolem 200 druhů rostoucích na všech kontinentech severní polokoule s výjimkou Ameriky. V ČR je domácích 6 druhů – třešeň ptačí, višeň mahalebka, trnka obecná, střemcha obecná, třešeň křovitá, mandloň nízká. Jedná se o velmi pestrý rod, který je potřeba dále dělit. Poslední výzkumy naznačují, že by se problematika systému rodu mohla řešit následovně: podrod Padus s hroznovitým květenstvím (střemcha, bobkovišeň, mahalebka, sakura), podrod Cerasus s okoličnatým květenstvím (třešně, višně) a podrod Prunus „sensu strictos – v užším smyslu“ s květy ve svazečcích či rostoucími jednotlivě (broskvoně, slivoně [švestky, slívy, blumy, myrobalány], mandloně, meruňky). Z třešně ptačí byly vyšlechtěny nespočetné odrůdy kulturních třešní, křížením s třešní křovitou mnohé odrůdy višně. Z domácích divokých ovocných stromů je třešeň ptačí v současnosti nejhojnější. Je významným medonosným stromem, plody jsou potravou ptáků a některých savců. Třešňové dřevo je velmi cenné, používá se na výrobu luxusního nábytku a nábytkářských dýh. Dožívá se průměrně věku 80–90 let, ale našly se i jedinci s odhadovaným stářím kolem 200 roků. Třešňové větvičky (divoké i kulturní formy) se trhají 4. prosince na sv. Barboru, aby do Vánoc ve váze vykvetly. Plodů kulturních odrůd třešní se sklízí kolem 2 500 000 tun ročně. V teplých oblastech Česka se vyskytuje i višeň mahalebka, jejíž dřevo oceňují řezbáři. Dříve se semena z jejích peciček mlela a využívala v kuchyni, neboť chutnala jako hořké mandle. V našem arboretu najdete: třešeň ptačí, višeň mahalebku čili višeň tureckou, trnku obecnou, střemchu obecnou

Vrba (Salix)

je dvoudomý hmyzo-, vzácněji větrosnubný strom z čeledi vrbovité (Salicaceae), který zahrnuje kolem 400 druhů rostoucích na všech kontinentech, nejvíce na severní polokouli. V ČR je domácích asi 20 druhů. Vrba jíva je významná pionýrská dřevina. Vrby jsou krátkověké rostliny, obvykle dosahují stáří kolem 50 let. Pozemky pro pěstování vrb na proutí se nazývaly prutníky. Za účelem získávání biomasy pro energetické využití se zakládají vrbové plantáže, na nichž se pěstují různé druhy vrb. Vrby výrazně spolupracují s hyfami hub a využívají všechny typy mykorhizy. Na listech vrb vytvářejí hálky různé druhy vlnovníků. Na vrbovém dřevu i listech jsou závislé četné druhy motýlů a brouků. Jmenovitě vrba jíva je společně s dubem nejdůležitější rostlinou pro středoevropskou motýlí faunu – vyhledává ji přes 100 druhů motýlů. Od ostatních druhů se výrazně liší tím, že roste na sušších místech a nezakořeňuje z dřevitých řízků. Její květenství zvaná kočičky hrají důležitou roli v lidových zvycích. V kulturní tradici Evropy se vrby asociují se smutkem (tento význam ještě zesílil poté, co byl na konci 19. století v Německu vyšlechtěn hybridní druh vrba náhrobní), smrtí, cudností a neplodností. Hlavaté kmeny pravidelně seřezávaných vrb odjakživa podněcovaly lidovou i uměleckou fantazii. Užitečnost:

dřevo vrb není příliš kvalitní, sloužilo především k výrobě celulózy, překližek a zápalek a jako palivo
velký význam mělo vrbové proutí získávané pro košíkářskou výrobu
dřevo a proutí slouží jako biomasa pro energetické účely
proutí a listy slouží pro krmné účely
sesazení živých stromů se dá využít v zahradní architektuře
kůra se využívá v léčitelství, z vrbového salicinu byl v roce 1899 synteticky vyroben aspirin, význam měla i pro získávání tříslovin pro koželuhy
vrby jsou významné medonosné rostliny: květy poskytují včelám množství nektaru a pylu, kromě toho sbírají včely na vrbách medovici, kterou produkují mšice, puklice či mery
kořeny živých stromů dokáží efektivně čistit odpadní vody

V našem arboretu najdete: vrbu jívu a vrbu košíkářskou

Zimolez obecný (Lonicera xylosteum)

Poměrně rozšířený, avšak v přírodě přesto často přehlížený keř. Hojně se s jeho nejrůznějšími příbuznými setkáváme v zahradách jako s oblíbenými okrasnými dřevinami. Užitečnost:

větve se dříve občas používaly k vázání košťat
v současnosti se vysazuje s oblibou jako okrasný keř
poskytuje bohatou pastvu pro včely a ostatní hmyz

Nebezpečí: Plody jsou jedovaté, k vyvolání nevolnosti stačí již několik málo plodů. Ke smrtelným otravám by ovšem dojít nemělo ani po požití větších dávek.

Řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)

Je dvoudomý keř nebo strom. Je živnou rostlinou žluťáska řešetlákového a dalšího hmyzu. Užitečnost:

plody se hojně využívaly v lidovém léčitelství a farmacii, jak naznačuje název, jako projímadlo a močopudný prostředek
ze šťávy plodů se vyráběla barviva, a to zelené akvarelové barvivo, šťáva z nezralých peckoviček sloužila k barvení bavlny, kůže, dřeva a papíru dožluta

Nebezpečí: Plody i kůra jsou pro člověka prudce jedovaté.