O tom, co se stalo 17. listopadu 1989, co předcházelo a co následovalo, se učíme v hodinách dějepisu. Něco víme od našich rodičů a prarodičů, něco z filmů či knih. Jaký vztah mohou mít taková „ucha“, jako jsme my, k svátku, který oslavuje historickou událost minulého století? Něco, co se stalo mnoho let před naším narozením. V učebnicích dějepisu je spousta dat a letopočtů. Čím se tedy 17. listopad 1989 liší od ostatních historických milníků naší země?
Skutečnost je taková, že žijeme svobodné životy v relativním duchovním i materiálním blahobytu. Jsme občané suverénní země uprostřed Evropy. Jsme vedeni k demokracii, k názorové, náboženské a umělecké svobodě, k toleranci a respektu vůči menšinám všeho druhu. Také k odmítání rasové nesnášenlivosti, xenofobie, jakýchkoli forem násilí a omezování lidské svobody, k pomoci lidem v nouzi, k ochraně životního prostředí a k lásce, která musí zvítězit nad lží a nenávistí. To všechno je možné jen díky listopadu 1989. Je to přímý historický dopad na naše současné životy, který činí oslavu Sametové revoluce tolik potřebnou a důležitou.
A proto nám prosím vy dříve narození či historie znalí vyprávějte o tom, jaké to bylo za socialistického Československa, ať nežijeme v iluzi, že je naše svoboda samozřejmostí, o kterou netřeba usilovat, kterou si netřeba hýčkat a střežit.
Vyprávějte nám o politických prověrkách a nucených vstupech do Komunistické strany, pokud se chtěl člověk kariérně prosadit či udržet svoje děti na škole.
Povídejte nám o cenzuře médií, která z novin, knih, filmů či televizních programů důsledně vyškrtla cokoliv se režimu nelíbilo. A také o bonzování a udavačství mezi sousedy, kolegy i rodinnými příslušníky. O atmosféře nedůvěry, kterou ve společnosti úspěšně rozsévala státní bezpečnost.
Až v létě pojedeme k moři, vyprávějte nám o devizových příslibech, pokud si snad někdo troufl zažádat o cestu na západ. A hlavně o všech těch zastřelených na státní hranici, pro které byl útěk ze země jedinou možností.
Povídejte nám i o těch profláknutých frontách na banány a pomeranče. O podpultovém zboží, o tuzexech, o tom, jak byl toaletní papír nedostatkovým zbožím a že se v přídělovém pořadníku na škodovku, byt nebo telefonní linku čekalo i několik let.
Až si budeme v knihkupectví vybírat knihy nebo si na streamovacích platformách pouštět oblíbené písničky, připomeňte nám zakázanou literaturu a hudbu před rokem 1989, kdy se knihy a desky tajně pašovaly přes hranice a nezákonně pak prodávaly či směňovaly na černých burzách.
Mluvte o perzekuci a věznění politických odpůrců. O pracovních táborech v uranových dolech. O agentech STB, kteří využívali mučení, vyhrožování a psychický nátlak, aby z lidí vynutili informace nebo přiznání.
Také nám vysvětlete tehdejší dvojí morálku společnosti, kdy se oficiálně propagoval socialistický způsob života včetně povinných účastí na oslavách 1. máje, ale v soukromí lidé spíše vzhlíželi k západním trendům a hodnotám.
Vyprávějte nám o všech těch vědcích, intelektuálech a umělcích, kteří nemohli vykonávat svou profesi, protože byli označeni za nepřátele režimu, a kteří byli někdy donuceni opustit zemi pod hrozbou dlouholetého vězení, zemřeli na následky výslechů nebo byli dohnáni k sebevraždě.
A také o omezení svobody náboženského vyznání, kdy režim pronásledoval církve a mnoho duchovních a věřících bylo špehováno, zatýkáno i mučeno.
Povídejte nám o té všudypřítomné šedi, nudě a bezvýchodné apatii lidí v podobném oblečení, s podobnými účesy a povinnou ruštinou ve škole.
A až bude v televizi reportáž o válečných zločinech ruské armády na Ukrajině, vzpomeňte na propagandu v socialistickém Československu, která hlásala „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“
Nejde jen o pouhé vzpomínání na těžkosti života v minulém režimu, ale o uvědomění si, že svoboda a demokracie, které dnes bereme jako samozřejmost, jsou výsledkem dlouhého boje a mohou být kdykoli ohroženy.
V současném světě vidíme, že demokracie není všude stabilní a některé země sklouzávají zpět k autoritářství. Mějme se na pozoru před různými formami populismu, manipulací s pravdou, útoky na nezávislá média a omezování svobod.
Nesmíme zapomínat, jak křehká je naše svoboda. Je na nás, abychom si připomínali, co předchozí generace vybojovaly, co přinesla Sametová revoluce v roce 1989. Znalost naší nedávné historie je klíčová pro to, abychom si vážili toho, co máme a aby ochrana demokratických hodnot byla přirozenou součástí našich životů.
Ať žije 17. listopad! Ať žije svoboda!
