Dne 8. 1. ve velice brzkých hodinách, přesněji ve 2 ráno, jsme se všichni (překvapivě na čas) sešli u autobusu. Krátce na to jsme všichni našli své místo v autobuse a vydali se na dlouhou cestu. Tím začalo šestnáctihodinové hledání vhodné pozice ke spánku, čerstvého vzduchu a tepla (nebo naopak chládku). Cestu jsme nakonec přečkali všichni, jen s lehkými spánkovými deficity a zlámanými krky.
Konečně jsme dorazili na místo do hotelu Roma. Přivítalo nás drobné sněžení a v hotelu poté tříchodová večeře. Když jsme se ubytovali, nastalo dlouhé hledání peřin, protože nikdo nebyl seznámen s italským stlaním postelí. Nakonec jsme si nějak pohodlí udělali a ulehli k zaslouženému spánku.
Další den probíhalo seznámení s areálem, rozdělení do týmů a konečně i slíbené lyžování. Následující dny jsme strávili brázděním zdejších sjezdovek.
Po lyžování jsme šli prozkoumávat krásy města Aprica, především zdejších obchodů. Zvláštní oblibu si získal obchod Sigma.
Lyžování na aprických sjezdovkách si všichni zamilovali, od začátečníků po nejvíce pokročilé. Po druhém dnu většinu bolely nohy, a tak jsme ocenili středeční odpolední klid a soutěž ve stavění sněžných soch. Sochy dopadly geniálně. Rozhodně si nenechte ujít pohled na sochu pana Novotného (z obou stran), sněhuláka s hlavou pana Heřmánka, či hlavu pana Suka a spoustu dalších. Výherci byli samozřejmě všichni.
Další dny probíhalo opět lyžování, mohli jsme už pozorovat, jak jsme se v lyžování za těch pár dnů posunuli. Lyžařský kurz jsme si všichni užili na maximum a nikomu se nechtělo pryč.
Především jsme se netěšili na návrat zpět do školy. Když jsme v pátek v podvečer opět nasedali do autobusu, přepadala nás melancholie a smutek.
Velkým úspěchem bylo, že se všichni ve zdraví vrátili zpátky.
Na tento týden budeme rádi vzpomínat a největší připomínkou toho všeho budou nová přátelství, která se zde utvořila (dokonce i s učiteli).
Matušinová, Mondscheinová, Vlach, Schirlová, Nechvátalová C1B
