Hranice, to je Předěl. Mez. Rozmezí. Omezení. Linka na mapě. Zeď v Berlíně. Osobní prostor. To, co je někde mezi tím, co se toleruje, a co už je „přes čáru“. Za hranicí.
Hranice bylo ale i téma dalšího ročníku soutěže Máš umělecké střevo?!. V současné době téma velice aktuální.
Přestože EVV už rok nemáme, rozhodli jsme se po kladné zkušenosti z loňského roku, že opět zkusíme vytvořit takový projekt, který zaujme porotu, a i nás bude práce na něm bavit. Kupily se nápady, výkřiky do tmy, popsané papíry, ale žádný pořádný plán nepřicházel. Až přišli psi. A s nimi pan Nohavica.
Hranice jsme pochopili jako omezení, která nás neustále směrují, navigují, postrkávají a nutí do věcí, které často ani nechceme. Stejně tak, jako člověk nutí psa, aby ho poslouchal, nesmyslně válel sudy, dával pac a sedal a lehal ve chvíli, kdy páníček chce. Položili jste si ale někdy tu základní otázku, která je na začátku celého lidského vědění? PROČ? Proč to ti psi dělají? Kvůli jídlu? Bezpečí? Lásce?
A nezdá se vám někdy, že my vlastně děláme to samé? Ale před kým si leháme a komu vlastně dáváme pac? A proč jsme pořád tak poslušní a jdeme tam, kam ostatní? Může se nám snad něco stát, když se dostaneme do „životního protisměru“?
Naše video, které jsme do soutěže poslali, vám nedá odpověď ani na jednu z otázek, naopak jich asi ještě hodně vyvolá. A možná, že jedna z těch prvních bude, jestli my sami už nejsme za hranicí.
Tým MUS C3A