Kutná Hora – Mali Lošijn, podle Seznamu.cz asi 1000 kilometrů cesty.
Vměstnáno na obrazovku chytrého zařízení, tenká červená čára nezabrala než pár centimetrů. A celou noc. Na jejím konci nás ale čekalo moře a sluníčko (většinou). Kromě těchto dvou komodit jsme objevili i mořské ježky (někteří z nás se zástupci tohoto křehkého druhu dokonce navázali poměrně blízký vztah), své skryté svaly při pravidelných ranních rozcvičkách a sportovních aktivitách, krásné západy slunce (pár šťastlivců snad mohlo pozorovat i neméně působivé východy) i malou část podmořského světa v klidných zálivech a zátokách. Ale i na našem turistickém kurzu přišel čas sečíst věci, kterých jsme pozbyli. Ještě v průběhu pobytu jsme si uvědomili, že jsme ztratili bledou tvář! A ne jednu! Někteří z nás se počali hned na začátku vysvlékat z pečlivých masek školních dní, jiní v průběhu pobytu svlékli kůži.
Nezbývá nám než doufat, že všechny strasti odvál svěží mořský vánek vysoko nad vrcholky všudypřítomných pinií, a že jsme v azurovém moři načerpali dost sil do příštího roku. Často jsme se museli dostat až na samé dno, abychom získali nadhled. Snad nás i on bude provázet alespoň tak dlouho, dokud nezmizí i poslední zbytky opálení.
Martina Veberová, C3A
