Na začátku roku 2019 se první ročníky vyššího gymnázia společně s kvintou vypravily na lyžařský kurz do Itálie. Kurz probíhal od 13. do 19. ledna v Aprice, lyžařském centru poblíž švýcarských hranic.
Kurzu se zúčastnilo celkem 104 studentů a učitelů. Tím byl téměř zcela zaplněn hotel Saint Martin, který byl od sjezdovky vzdálen necelých 200 metrů. Účastníci kurzu byli rozděleni do 6 skupin podle úrovně jejich lyžařských schopností, ve kterých lyžovali pod vedením jednoho z učitelů po celý zbytek kurzu. Snowboardisté poté tvořili jednu samostatnou skupinu.
Každý den po snídani okolo 8. hodiny se jednotlivé skupiny vydali na sjezdovku, kde lyžovali až do obědové pauzy. Zakoupit si oběd bylo možné v bufetu u sjezdovky, ve kterém prodávali pizzu, hamburgery i například těstoviny. Poté se opět všichni vrátili k lyžování, které trvalo až do 4 hodin.
Studenti se učili jezdit carvingem, který ke konci kurzu již téměř všichni zvládali. Lepší lyžařské skupiny sjížděli i černé sjezdovky a to velice úspěšně. Až na drobná zranění se naštěstí nikomu nic nestalo a tak se celý zájezd vrátil v pořádku domů.
Lucie Abigail Kopelentová V5A
V neděli 13. ledna jsme v brzkých hodinách nastoupili do autobusů a vyrazili směr Itálie. Naším cílem bylo lyžařské středisko Aprica a horský hotel St. Martin. Po dlouhé a náročné cestě, kterou někteří prospali, jiní klábosili či si užívali hlasitou hudbu z repráků, nás přivítalo krásné zelené údolí jako na jaře. Vzhledem ke sněhovým kalamitám všude jinde jsme byli mírně „rozladěni“, nicméně pohled na vrcholky sjezdovky nás uklidnil. Sněhu bude dosti na naše mnohdy první vysokohorské lyžařské a snowborďácké kousky. S nedočkavostí jsme si nechali ukázat pokoje a běželi vybalovat a zabydlovat se na příštích pár dní. Každý chtěl urvat v pidipokojíku tu nejlepší postel a spoustu místa. Po výborné večeři jsme měli první schůzku, na které byl oficiálně zahájen kurz.
V pondělí po snídani, nastala tak dlouho očekávaná chvíle, kdy každý dostal šanci pochlubit se novými kousky lyžařského oblečení a veškeré zbývající výbavy a s nadšením jsme vyběhli na svah. Hlavní skupiny byly dvě – lyžaři a snowborďáci. Lyžaři byli dále rozděleni na šest podskupinek dle lyžařského umění, snowborďáci se nedělili – šest osob se v pohodě do jedné skupinky vměstnalo ?
Každé družstvo pak se svým velitelem brázdilo sjezdovky dle náročnosti tak, aby se v bezpečí dostali nejen nahoru, ale i dolů a ve všech případech, aby se každý naučil nové postoje, carving, hranění či plužení. V tomto středisku je spousta sjezdovek s různými vleky – sedačka, poma, kabinka a tak si každý bez problémů přišel na své. Na některých lanovkách to byl velký adrenalin v podobě mrznoucích částí těla, ale nenechali jsme se zlomit a každou jízdu jsme si užili co to jen šlo. Však nás taky čekala parádní cesta dolů do údolí, která trvala 10 i 20 minut ?
Každý den nás v poledne čekala povinná hodinová pauza, kterou jsme s chutí strávili v místní hospůdce na svahu u teplého oběda či s vlastnoručně připravenou sváčou. Byla to vítaná chvíle na doplnění energie nejen z jídla, ale i ze sluníčka a vysokohorského vzduchu se spoustou legrace.
Večerní osobní volno si každý vyplnil po svém. S radostí jsme zjistili, že maličké pokoje, dokáží pojmout neskutečně mnoho lidí, seznámili jsem se s ostatními třídami a zjistili, že nejsme jediná potrhlá třída.
Děkujeme všem, kteří nám tento parádní zážitek umožnili prožít. Každý z nás se o dost zlepšil v lyžařských a snowborďáckých dovednostech a všichni jsme se vrátili domů plni dojmů, úžasných zážitků a hlavně ve zdraví.
Natálie Bartůňková a Andrea Štefková C1B
