Pondělní ráno jsme strávili v naší partnerské škole Jahn-Gymnasium, kde pro nás byla připravena velká uvítací snídaně.
Zatímco jsme se prali o čokoládové a borůvkové muffiny, líčili jsme si zážitky z předchozí noci. Někdo si připadal jako v all inclusive hotelu a mohl se chlubit vydatnou svačinou, jiný se celou noc klepal zimou a byl rád, že do školy dorazil živý a zdravý. Po rychlé prohlídce budovy školy jsme se vydali do muzea optiky, kde nám bylo vysvětleno, proč se městu Rathenow říká „Stadt der Optik“. Ve dvanáct jsme se vrátili zpátky do školy, kde na nás čekal oběd ve školní jídelně. Došli jsme k závěru, že Němci mají opravdu vytříbené chutě a proti naší školní jídelně už nikdy neřekneme ani slovo. Odpoledne jsme si prohlédli kostel sv. Marie a sv. Ondřeje, z jehož věže byl pěkný výhled na celé město, a pak už nám nezbývalo nic jiného než se vrátit do našich hostitelských rodin.
V úterý jsme se sešli na nádraží a nasedli do vlaku směr Berlín. V Berlíně jsme si prošli museum na Checkpoint Charlie, které dopodrobna líčí dějiny a události rozděleného Berlína. V muzeu toho bylo tolik, že se nám z toho až skoro zatočila hlava – od dobových nahrávek po původní transparenty a umění. Po muzeu jsme vyrazili na hlavní berlínskou nákupní ulici Ku’damm končící proslulým nákupním domem KaDeWe, na který jsme se těšili už od té chvíle, co jsme si o něm přečetli článek v učebnicích němčiny.
Podobný charakter měla i středa a čtvrtek. Ve středu jsme autobusem jeli do Postupimi, kde byl naším cílem obrovský zámecký komplex Sanssouci napodobující Versailles. Jakmile jsme měli „odbyto“ prohlížení jednotlivých staveb a zahrad, čekala nás odměna v podobě nákupů v centru, kde se mimo jiné nachází krásná holandská čtvrť. Ve čtvrtek jsme zamířili opět do Berlína, ale tentokrát ne za poválečnými dějinami, nýbrž do Bundestagu, kde jsme se mohli dozvědět něco víc o radostech a strastech německého poslance. Odpoledne byl rozchod kratší než předchozí dny, protože jsme se museli včas vrátit do Rathenow na závěrečnou večeři.
V pátek ráno se někteří už nemohli dočkat návratu do Čech, jiní svůj odjezd málem i oplakali. Všichni jsme ale nastoupili do autobusu, zamávali našim hostitelům a vydali se na cestu domů.
Anežka Špátová, V6A