Veletrh cestovního ruchu je celoškolní akce, která všechny žáky, učitele, rodiče a širokou veřejnost v pátek 9. listopadu 2018 přenesla již tradičně popáté do cizích krajů …
… a netradičně umožnila i zdánlivě nemožné cestování časem. Letošním tématem veletrhu byly totiž dávné civilizace. Jakmile se toto téma rozkřiklo po škole, panovalo jak nadšené vzrušení, tak i bolestné zděšení. Ledakdo by si mohl pomyslet, že pod letošním tématem veletrhu by se mohlo skrývat maximálně tak umoření návštěvníků historickým proudem slov o všech křížových výpravách nebo uspávající přednáškou o rychle se střídajících Přemyslovcích na trůnu. Všechny obavy odpůrců dějepisu se ale rozplynuly hned při rozlosování ve středu 3. října, které doplňovalo divadelní vystoupení žáků nižšího gymnázia a dramatického kroužku DramaŤák. Každá třída se odhodlaně chopila své vylosované civilizace a přípravy se pomalu ale jistě daly do pohybu.
První na řadu přišla tvorba videoupoutávky neboli reklamy, jejichž prostřednictvím měla každá třída co nejlépe a co nejatraktivněji představit svoji vylosovanou dávnou civilizaci. Krátká dvouminutová videa byla od týdne před veletrhem promítána ve vestibulu školy. Také reklamní kampaň formou obrovských bannerů, plakátů a chytlavých sloganů rozlepených po škole dávala i těm největším pohodářům najevo, že teď už jde opravdu do tuhého.
Jako žákyně našeho gymnázia se musím přiznat, že tento rok jsem přímo žasla nad tím, jak se kreativitě, nejen co se příprav veletrhu týče, ani zdaleka meze nekladou. Ve čtvrtek, poslední den před veletrhem, se ve škole začaly objevovat již hotové kulisy, ať už to byla kartonová stáda mongolských koní, velké časové osy, nebo třeba i čerstvě uřezané větve stromů, a až do pozdního odpoledne všichni opatrně instalovali své interiéry. Poslední malinkaté detaily, ozdobné štítky na pokrmech a make-up všech účinkujících byly rychle dodělány v pátek ráno a v 8:30 celá akce konečně propukla. V Japonsku si páni a dámy mohli při ochutnávce suši prohlédnout krásný japonský zdobený porcelán a zavěšené jukaty, v Řecku se pro změnu dozvěděli u filozofického orákula odpověď na otázku svých nejzazších tužeb. Kdo chtěl pokračovat ve vyzvídání, pokračoval k Vikingům za věštkyněmi a posléze do Číny za koláčky štěstí, lovci praktických, ale hlavně pravdivých informací raději zavítali do Arabské říše, kde se dozvěděli něco zajímavého o původu názvů hvězd u souhvězdí. Dobrodružné povahy spěchaly na pomoc otrokům do Egypta nebo se s odvahou škrábaly na horu Říp u kmene Slovanů, klidnější osobnosti radši vyzkoušely psaní na pergamen ve Franské říši či si nechaly udělat slušivé dočasné tetování hennou v Indii.
Návštěvníci se rovněž mohli těšit na bohatý doprovodný program organizovaný přímo třídami. Po chodbách pravidelně běhaly skupinky indiánů, v Ruském impériu bylo připraveno divadelní představení o rozmařilosti Kateřiny II. Veliké, v Římě se konaly gladiátorské zápasy a pro ty nejodvážnější byl připraven krvavý obětní rituál u starých Mayů. I letos bylo samozřejmě postaráno o plné gastronomické uspokojení všech vyhládlých žaludků, ze specialit mohl být ochutnán například slaný čaj v Mongolsku nebo baklava v Osmanské říši.
Bohatá a živá procházka historií byla nakonec zakončena vystoupením kapely „Zatím Anna“ složené z letošních maturantů a absolventů naší školy, která nám zazpívala známé vypalovačky, jako je například píseň „Highway to Hell“ nebo „Hey Jude“. Úplně posledním bodem programu bylo vyhlášení výsledků a udělování cen. O nesmírně těžké hodnocení se postarala odborná porota hodnotící třídu dohromady v šesti kategoriích: nejlepší upoutávka, oblíbenost u veřejnosti a studentů, cena za originalitu, výtvarný počin, kulinářský zážitek a kulturní přínos. Absolutní výhru ve formě putovní sošky si odnesla třída V5A za ztvárnění Arabské říše a bude ji teď dva roky opatrovat – tedy dokud neproběhne další veletrh cestovního ruchu. Za všechny účastníky veletrhu, ať už přímo ty, co jej vytvářeli, nebo jenom za návštěvníky, mohu s čistým svědomím prohlásit, že letošní ročník byl více než zdařilý. A samozřejmě nelze nijak vyloučit možnost, že vedení školy do vestibulu ukrylo opravdický stroj času a my jsme si skutečně mohli projít dávné civilizace celého světa.
Anežka Špátová