Milí návštěvníci našich webových stránek, v následujícím článku si Vám dovolíme představit rostliny, které v průběhu uplynulého kalendářního roku vykvetly v naší školní zimní zahradě.
Doba rozkvětu jednotlivých rostlinných druhů se rozchází, je tedy nepravidelně rozprostřena do dvanácti měsíců, a není proto možné zastihnout v rozpuku všechny současně. Z toho důvodu se s Vámi o jejich půvab a zvláštnosti můžeme podělit jen prostřednictvím fotografií.
Obr. č. 1 Poupě kapary trnité (Capparis spinosa). Poupata této rostliny se nakládají do solného nálevu s vinným octem, aby vznikla pochutina zvaná kapary, používaná především ve studené kuchyni zemí kolem Středozemního moře.
Obr. č. 2 Graptopetalum bellum je sukulentní rostlina pocházející z Mexika.
Obr. č. 3a i 3b Psidium cattleyanum kvete v našem skleníku pravidelně, po odkvětu nám nadělí kulaté, sytě žlutě zbarvené, lahodně chutnající plody. Pochází z Brazílie, ale postupem času se stala v tropických zemích při Indickém a Tichém oceánu nechtěnou invazivní rostlinou, která svou rozpínavostí ohrožuje domácí rostlinné druhy.
Obr. č. 4, 5 a 6 Nádherné květy rodů Columnea, Nematanthus a Aeschynanthus opylují ptáci. V Jižní Americe kolibříci, v Asii strdimilové.
č. 7 Citronová tráva (Cymbopogon citratus), původem z jihovýchodní Asie, v poslední době i u nás oblíbená rostlina používaná především pro přípravu čaje a výrobu kosmetických přípravků, nemá zvlášť atraktivní květy. Ale vzhledem k tomu, že si snadno přehlédnutelných květů našich trav z čeledi lipnicovitých (Poaceae) v přírodě stěží povšimneme, je doba kvetení našeho školního exempláře citronové trávy vítanou příležitostí předvést žákům nenápadné květy trav: na obrázku jsou pěkně vidět žluté prašníky a fialové blizničky.
Obr. č. 8 a 9 Rostliny afrického rodu Aloe vykvétají každoročně, a to na rozdíl od zástupců amerického rodu Agave, jejichž život po vykvetení končí.
Obr. č. 10 Květy žumary nízké (Chamaerops humilis), jediné palmy, která je původní i v Evropě.
Obr. č. 11 Středoamerický liánovitý kaktus zvaný královna noci (Selenicereus grandiflorus) kvete jen několik hodin během noci. S prvními slunečními paprsky jeho krása mizí. Jeho opylování nesou proto na svých bedrech především netopýři a kaloni. Velký květ královny noci je bílý, což je vzhledem k době jeho rozpuku podmínka. V latinském názvu rostliny se ukrývá jméno bohyně Měsíce Seléné.
Každým rokem v zimní zahradě vykvétají rovněž bromélie (obr. č. 12, 13),
kykatky – tilandsie (obr. č. 14 a 15)
a různé druhy orchidejí. Orchideje patří mezi druhově nejbohatší rostliny na Zemi. Botanikové rozlišují asi 1 000 rodů, do nichž je zařazeno více než 30 000 druhů. Jen v České republice se vyskytují ve 24 rodech! Vzhledem k mikroskopičnosti jejich semen, jež neobsahují prakticky žádné živiny, musí, proto aby vyklíčily a vyrostly, spolupracovat s houbami. Řecké slovo orchis znamená varle. Pojmenování dostaly podle hlízek, z nichž většina evropských druhů vyrůstá (obr. č. 16, 17, 18, 19, 20 a 21).
Většina rostlin na obrázcích 12–21 patří stejně jako na obr. č. 22 zobrazená toulitka (Anthurium) mezi epifytické rostliny, tj. takové, které rostou vysoko v korunách stromů, kde se svými konkurenty nelítostně bojují o nenahraditelný zdroj energie – světlo.
Obr. č. 23 Líbenka amazonská (Eucharis amazonica) vykvete i několikrát za rok. Její cibule má patrně magickou moc, neboť ji prý příslušníci některých indiánských kmenů pozřou před lovem opic, aby měli při míření na kořist pevnou ruku.
Obr. č. 24 Banánovník zakrslý (Musa nana) vykvetl letos prvně. Plody byly malé, zelené a bylo jich, bohužel, málo. Světové produkci banánů, pohybující se kolem 70 miliónů tun ročně, jsme příliš nepřispěli. Banánovník je nejstatnější bylina na Zemi, protože dorůstá kolem 15 metrů. Jeho zdánlivý kmen je tvořen řapíky listů. Prvními evropskými pěstiteli banánů byli ve svých koloniích Portugalci; slovo banán k nám doputovalo skrz němčinu právě z portugalštiny.
Obr. č. 25 Kornoutice africká (Zantedeschia aethiopica), známá pod jménem kala, bývala za časů našich babiček rozšířenou řezanou květinou používanou do svatebních kytic nejen u nás, ale i jinde ve světě. V některých zemích tropů se z kultury rozšířila do volné přírody tou měrou, že se stala nebezpečnou invazivní rostlinou ohrožující domácí druhy nejen bylin, nýbrž i dřevin.
Obr. č. 26 I hmyzožravé rostliny mohou mít atraktivní květy. Na obrázku je tučnice (Pinguicula). Její listy jsou pokryty droboučkými, okem sotva patrnými brvami zakončenými paličkami (tzv. tentakulemi, jakýmisi chapadélky), na jejichž povrchu se vylučují trávicí enzymy. Pro titěrnost svých tentakulí je rostlina schopna ulovit pouze ten nejdrobnější hmyz, nepřesahující velikost octomilek, smutnic či molic.
Pepřovník černý (Piper nigrum) na obr. č. 27 je liána pocházející z Indie. Spolu s pepřincem (Peperomia) zachyceným na obr. č. 28 patří do stejné čeledi, což květenství obou rostlin napovídá.
Obr. č. 29 Hoja ozdobná (Hoya bella), běžně zvaná voskovka, svému druhovému jménu ostudu nedělá.
Text: Jiří Posselt, foto: Martina Veberová (C4A) a Roman Bartoníček