V průběhu banátské expedice na jihu Rumunska v župách Mehedinți a Caraș-Severin navštívilo 27 členů výpravy pět českých vesnic.
Eibentál, Rovensko, Gernik a Svatá Helena jsou vesnice vzniklé v prvních vlnách osidlování Banátu v první polovině 19. století. Češi byli nalákáni nabídkou práce kácení dřeva, osvobození od daní, bydlení, možnosti pracovat na své vlastní půdě. Všechny podmínky splněny nebyly – nejdříve bydleli pouze v zemljankách, pro hospodaření museli vykácet celé lesy a půda nijak zvláště úrodná nebyla. Pátá navštívená vesnice, Nové Doly, byla vystavěna židovským obchodníkem, který zde otevřel antracitové uhelné doly, které fungovaly až do samého konce 20. století.
První dva dny jsme strávili na hřebenech hor Parâng a v přilehlém kempu. S průvodcem jsme přešli horské sedlo, podívali se na ledovcová jezírka, menší část z nás se vykoupala v tamní přehradě. Třetí den jsme se přesunuli do Eibentálu a při cestě jsme navštívili krasovou jeskyni poblíž Oršavy, kam jsme se dopravili na motorové loďce. Jízda zahrnovala i výhled na největší sochu v Evropě vytesanou do skály, sochu posledního rumunského krále, považovaného za otce Rumunů, Decebala.
Zbytek dní jsme strávili v českých vesnicích. V Eibentálu jsme přenocovali a dopoledne se přesunula na osm kilometrů vzdálenou vyhlídku. Tam byla přichystána grilovaná večeře v podobě krkovice, mici (rumunského čevabčiči) a klobásek. Večer jsme strávili u ohně pod hvězdami. Z vyhlídky jsme ráno pokračovali přes bývalé antracitové doly do vesnice Nové Doly. Tato původně havířská vesnice je nyní téměř opuštěná, protože po zavření dolů lidé ztratili práci a nebyla jim nabídnuta jiná alternativa. Zavření dolů se promítlo i do života obyvatel okolních vesnic, ze kterých lidé také jezdili pracovat do dolů. Poté naše výprava pokračovala zpět do Eibentálu. Tam počala perná část expedice, obzvláště pro zdravotníky. Z potíží jsme se přes noc téměř zotavili a expedice mohla pokračovat.
Dalším cílem trasy byla vesnice Rovensko, do které část expedice došla přes přilehlé kopce a ostatní dojeli auty. Stanovali jsme na louce u majitelů domu, u kterých jsme povečeřeli a posnídali. Zdejší obyvatelé se živí na svých hospodářstvích, chovají krávy, slepice, občas ovce či prasata. Přestože obyvatel ubývá, byla po několika letech opět otevřena škola pro pouhé čtyři žáky.
Z Rovenska jsme pokračovali do vesnice Gerník, ke které jsme došli přes staré mlýny, u kterých jsme se vykoupali. Tam byla opět večeře a snídaně u místních, část z nás spala na palandách, jiní stanovali či spali pod širákem. Poslední navštívenou vesnicí byla Svatá Helena. Cestou jsme navštívili jeskyni zvanou Turecká díra, ve které se za války schovávali Turci. Po večeři u místních v podobě tradičního knedlo-vepřo-zela se výprava nasáčkovala zpět do autobusu a vydala se na cestu zpět. Cestou jsme měli možnost povšimnout si propastného rozdílu životních stylů obyvatel velkých měst a lidí z venkova. Moderní vymoženosti působily v kontrastu s životem venkova, pestrobarevnými šátky na hlavách babiček a toulavými psy, které expedice vídala každodenně celých osm předešlých dní, téměř komicky.
Zhlédli jsme kulturně zajímavou oblast Rumunska, která pomalu mizí, na první pohled se může zdát zaostalá, ale přesto má mnohé, co může nabídnout. Rumunské hory nás potěšily krásou a svou mohutností, zdejší lidé svou přívětivostí a dobrým jídlem. Banát nám budou nějakou dobu připomínat přivezené jedlé suvenýry, ještě déle však příjemné a dobrodružné vzpomínky.
Lucie Abigail Kopelentová (V8A)
