Početná skupina studentů GJO se 1. září místo do školních lavic vydala na dobrodružnou výpravu do Rumunska, do oblasti Banátu. Doprovodem nám byla paní učitelka Peková, paní učitelka Suková a pan učitel Suk. Někteří studenti jeli již po druhé, a tak věděli, co je čeká. Jiní však tuto zemi nikdy nenavštívili. Všechny ale spojovalo něco společného – napjaté očekávání a radost z výletu.
Po dlouhé patnáctihodinové cestě, poté co nejspíše každému účastníkovi proběhla hlavou otázka: „Kdy už tam konečně budeme?”, jsme se dostali na místo. Zastavili jsme v osadě Padiš a postavili své stany. Toto malebné místo se stalo na další tři dny naším domovem.
Odtud jsme vyrazili na tři různé treky. První byl přes soutěsku Cheile Someșului Cald a jeskyni Rădeasa, kde nás poprvé čekal náročný terén plný lan, řetězů a brodění přes tak studené potůčky, že se nám zima zakusovala hluboko pod kůži. Všechno to ale stálo za ty dechberoucí pohledy uvnitř jeskyně. Druhý den jsme došli do propasti a jeskyně Cetatile Ponorului. Tato jeskyně byla ještě větší než ta první. Bylo to pravé ořechové pro milovníky adrenalinu. Nemilé překvapení nás čekalo při výstupu z jeskyně, jelikož venku mezitím začal opravdový slejvák. Po návratu do kempu jsme se zděšením zjistili, že nápor horského deště některé stany neustály. Proto se večer nesl v duchu sušení spacáků, pohorek a oblečení všeho druhu u ohně. Ani to nám nezkazilo náladu a druhý den jsme si dali poslední trek v této oblasti. Pak už nás čekal noční šestihodinový přesun autobusem do Banátu. Ještě před svítáním jsme se vykoupali v přírodních sirných pramenech 7 Izvoare Herculane, což byl doopravdy silný zážitek. Poté už jsme mířili k Dunaji na čluny, které nás závratnou rychlostí dovezly k jeskyni Ponocova. Netopýři poletovali mezi krápníky a stěny magicky fosforeskovaly.
Odpoledne jsme dorazili do první české vesnice Eibenthalu. V následujících dnech nás čekalo pěší putování od jedné k druhé. Celkem jsme navštívili 4 české vesnice Eibenthal, Rovensko, Gernik a Svatou Helenu. Jednou jsme nocovali na hřebenech hor v salaši, jinak jsme přespávali u místních ve vesnicích pod stanem. Zažili jsme toho opravdu hodně. Ochutnali jsme místní jídlo, seznámili se s místními obyvateli a zjistili něco o jejich kořenech, spali jsme pod širákem, večer pozorovali hvězdy, ráno zase východ slunce, hráli jsme karty, zpívali u táboráku, koupali se v potoce, vyšlápli spousty kopců a viděli mnoho krásných vyhlídek, zpívali jsme si nebo hráli hádání osobností, aby nám cesta lépe utíkala, udělali jsme si přátele z jiných tříd a ročníků a prostě jsme si užili nádherných osm dní v Rumunsku, na které jen tak nezapomeneme.
Tereza Cabrnochová C4A
https://eu.zonerama.com/GJOKH/Album/10354807