Nápad v Hradci Králové, kladná odezva tady v Kutné Hoře a pilotní ročník soutěže s názvem Město v dějinách – Kutná Hora a okolí mohl v pátek 15. března odstartovat. Účastníci změřili síly a vědomosti týkající se kutnohorských a hradeckých reálií.
Družstva byla tříčlenná, jeden člen byl z Gymnázia Jiřího Ortena, druhý z církevního gymnázia a třetí z filozofické fakulty v Hradci Králové. Celkem soutěžilo dvanáct družstev.
A kdo přišel s nápadem setkání těch, kteří mají blízko k historii a dějinám, uskutečnit? První impuls sem do Kutné Hory poslal doc. PhDr. Zdeněk Beran, Ph.D., celou organizaci si vzal na starost PhDr. Jan Květina, Ph.D., oba z již zmíněné hradecké univerzity. Na vyučujících obou kutnohorských gymnázií bylo, aby přihlásili studenty. V případě GJO KH to byli studenti a studentky dějepisného semináře 3. ročníku. Samotné soutěžní klání proběhlo v pátek mezi osmou a jedenáctou hodinou. Čas byl jedním z důležitých limitů, které nesměly být během dopoledne podceněny. Nebylo toho málo, co na soutěžící na trase čekalo. Nešlo jen o vědomosti, ale také dovednost porozumět textu, reagovat na zhlédnutou ukázku z filmu a vše propojit s městem Kutná Hora, ale také se co nejrychleji dostat přes říčku Vrchlice v místech, kde není žádný most či lávka.
A jak to všechno dopadlo? Studenti GJO měli při vyhlašování výsledků radost. Umístili se na prvních třech místech, z toho jedno z oceněných družstev získalo navíc cenu: „Miss sympatie“.
Při konečném hodnocení a vyhlašování výsledků se všichni společně shodli, že bude dobré, když na pilotní (nultý) ročník naváže příští rok ročník první a soutěž se stane dobrou tradicí.
Dana Vepřková
A jak vypadal první ročník soutěže Město v dějinách – Kutná Hora a okolí očima studentů?
Myslím si, že jsme všichni ocenili možnost spolupracovat se studenty vysoké školy, využít znalosti z hodin dějepisu a případně si vyzkoušet i něco nového.
Mohli jsme se vžít do práce paleografa při přepisování… Trochu nás překvapilo stanoviště, kde jsme museli využít znalosti z fyziky a zapátrat v hlavách po vzorečku na výpočet hustoty a objemu, abychom zjistili, zda je mince ze stříbra, či nikoliv. Nasmáli jsme se i u úkolu, kde jsme vymýšleli, jak by mohla vypadat konverzace mezi J. K. Tylem a K. H. Borovským v dnešní online době.
Trasa vedla sice převážně městem, ale jednotlivé zastávky nebyly vždy blízko sebe. Museli jsme si dobře rozplánovat čas, kterého nebylo na rozdávání. Některé týmy šetřily minuty i při přecházení z jednoho břehu říčky Vrchlice na druhý. A jak? Místo hledání mostu se vydaly dobrodružnější cestou dolů z kopce ke břehu a následně přes kameny na druhou stranu.
Řekla bych, že pro většinu z nás to bylo skvělé dopoledne plné zážitků, zajímavá možnost, jak si zopakovat informace o svém městě, a zároveň příležitost seznámit se s novými lidmi.
Michaela Pazderová C3A
Rovnou navážu na slova mé spolužačky Míši.
Někdo by si mohl říci, že chozením po Kutné Hoře se člověk nic moc nenaučí, ale to není tak úplně pravda. Přesně tento přístup, namísto normálního sezení v lavici, se mi moc líbí a jsem rád, že v pátek místo klasického sezení bylo pobíhání po městě. Dalším velkým plusem byl kontakt se studenty z jiných škol, hlavně z hradecké vysoké školy, ze které byli i studenti, kteří pilně celý projekt připravili.
Asi každý by očekával, že úkoly budou zaměřeny jen na historii, ale opak byl pravdou. Kupříkladu na jednom stanovišti jsme museli využít znalosti hned ze dvou dalších předmětů: zeměpisu a (mého zvláště oblíbeného) německého jazyka. Přeložit název českého města z němčiny do češtiny a určit ho na mapě není problém, že? Marně jsem vzpomínal na hodiny naší němčinářky a se zavřenýma očima střílel města od boku. Zároveň jsme poznali trochu té kultury v podobě dobře připravených scének. Vražda Caesara, vražda Václava, nebo atentát na Heydricha. Možná trochu morbidní, ale takové už dějiny jsou.
Po více než dvou hodinách záludných úkolů přišel ten okamžik. Konečné rozuzlení veškeré snahy. Museli jsme spojit všechny zbývající síly a rozluštit zprávu, kterou jsme celé dopoledne tak tvrdě získávali…
Každopádně se nebojím říct, že mluvím za všechny zúčastněné studenty, když prohlásím, že jsme si celou akci moc užili a že děkujeme studentům z Hradce Králové za možnost provětrat sebe i naše vědomosti.
Kryštof Drahovzal C3A
