Pracovně – naučný pobyt kvinty v Jizerských horách.
Již podvanácté se kvinta našeho gymnázia vydala na chatu spolku Čmelák v Jizerských horách. Letos se tak stalo hned v prvním školním týdnu. Jako doprovod s námi jeli pan Bartoníček a náš nový třídní pan Heřmánek.
Celý pobyt na Mariánskohorských boudách by se dal popsat jako pracovně-vzdělávací. Hlavní náplní byla práce v lese, přesněji řečeno se jednalo o odvětvování kmenů, jejich vytahování z lesa, převoz k chalupě a jejich srovnání kolem ní. Tomu jsme věnovali celkem dva dny. Ačkoliv práce nebyla vůbec jednoduchá, pracovali jsme pilně a povedlo se nám udělat více dřeva než bylo původně plánováno. Tím jsme si vysloužili obrovskou pochvalu od členů Čmeláka.
Vzdělávání jsme vyhradili dvě odpoledne po práci a především středu, kdy jsme se vydali na výlet po Jizerkách. Během odpoledne jsme si povídali o historii jak Jizerských hor, tak i Sudet, které jsme probrali od prvního osídlení přes stále ožehavé téma odsun/vysídelní českých Němců až po to, jak může toto téma rozhodovat volby dnes. V půlce pobytu jsme vyrazili na výše zmíněný výlet, který měřil 27km a zabral nám celý den a prohlédli jsme si ty nedjůležitější a nejzajímavější místa. Začali jsme na Protržené přehradě na Bílé Desné. Tato přehrada se protrhla a následně zaplavila celé údolí do Desné před 102 lety. Při neštěstí zahynulo na šest desítek osob a celá událost byla velkou ránou pro celé okolí v době, kdy zuřila První světová válka. Naší další zastávkou byla osada Jizerka, o níž první písemná zmínka pochází již z roku 1539. Osada je známá především proto, že jsou zde pravidelně naměřovány velmi nízké teploty. Místní rekord je -42 stupňů celsia a je pradoxní, že zde nebyl naměřen absolutní český rekord. Po obědě jsme si prohlédli Rašeliniště Jizerky, které vzhledem k suchu, sužující letos Česko, připomínalo spíše louku, kde se tu a tam vyskytovala louže vody. Naše další kroky vedly na pomyslný zlatý hřeb dne, horu Jizera měřící 1122 metrů. Odkud byl skvělý výhled na okolí. Poslední zastávkou bylo rašeliniště Na Čihadle. Zde na infomativní tabuli jsme mohli porovnat, jak vypadly Jizerky ještě před 20-25 lety. Pohled na holé pláně byl opravdu smutný. Dnes je již všude vysazen smrk ani to však není konec. Snahou je, aby se druhová skladba lesů co možná nejvíce přiblížila době před zásahem člověka, tedy době, kdy v tamních lesích rostla pestrá škála druhů stromů. Povzbudivé je, že již dnes jsou místa, která tak vypadají.
Celý týden jsme si výborně užili ať už šlo o výlet, práci v lese nebo společné večery trávené u naší velkolepé vatry. A večery byly vůbec kouzelné, tak skvostnou oblohu, kterou je možné spatřit z úpatí Mariánské hory, hned tak někde nenajdete. Vše je umocněno magickým tichem Jizerských hor, v kombinaci se starou chalupou má člověk na okamžik pocit, že se objevil někde na přelomu Století páry a století 20. Na závěr nezbývá než poděkovat za možnost strávit zde tento krásný týden a popřát letošním kvartánům, aby i oni za rok objevili kouzlo našich nejsevernějších hor.
Vojtěch Zvolský (V5A)
Dovolte mi, abych pod Vojtův článek napsal ještě pár slov pohledem učitele. Každý rok mám obavy, zda se studentům kvinty bude líbit tento netradičně strávený týden bez vymožeností moderní civilizace, učení se v přírodě a těžké práce v lese. Vždy jsem mile překvapen, že se těch 5 dnů studentům líbí. Nezbývá mi, než poděkovat i letošním kvintánům za to, že odvedli svou práci, chovali se v mezích normy 🙂 a třeba se i něčemu přiučili.
Roman Bartoníček