Téměř celá třída V2A se sešla v sobotu ráno před gymnáziem, aby vyrazila na lyžařský výcvik do Velké Úpy. Cesta autobusem utíkala velmi rychle. Když jsme dorazili na místo, naložili jsme svá zavazadla na rolbu, která nám je odvezla až před chatu Miletu. Poté nás ovšem čekala nemilá událost – museli jsme vyšlapat prudký svah až k chatě a sníh, který na něm ležel nám to neusnadňoval. K chatě jsme dorazili velmi unavení, a to nás čekalo ještě dlouhé vybalování. Potom co jsme si odpočinuli na svých pokojích nám u večeře paní učitelka Wiesnerová předala informace o celém lyžařském kurzu. Také jsme se rozdělili do týmu na celopobytovou hru, kterou jsme započali dramatickým znázorněním pravidel FIS.
Druhý den po vydatné snídani nás rozdělili do lyžařských skupin. Všichni byli natěšení na svah, ale počasí nám moc nepřálo a sjezdovka byla posetá boulemi a zmrzlými plotnami. Polední klid jsme trávili každý jinak. Někdo hrál kulečník, jiní zase společenské hry nebo si povídali. Odpoledne nebylo lyžování o nic lepší, ale i s drobnými změnami v družstvech jsme to zvládli. Večer jsme si shrnuli celý den a také jsme skládali básničku do týmové hry. Některé byly obzvlášť povedené.
Třetí den nebylo lyžování lepší než v neděli. Na oběd jsme se vrátili do chaty a potom jsme šli zase lyžovat až na pár pádů to vše proběhlo hladce. Večerní program jsme měli v režii my-dívky. Připravily jsme si pro kluky vědomostní kvíz o naší škole.
Čtvrtý den ráno jsme se vypravili na běžky. Nejdřív jsme museli vyšlapat strmý svah a hluboký sníh, který přes noc napadal, nám to ještě ztěžoval. První skupina se, s nejmenovaným spolužákem v čele, vydala na okruh okolo červeného vrchu. Ten spolužák nás zavedl špatnou cestou dolů z kopce, který jsme pak museli vyšlapat. Odpoledne jsme šli po Pašerácké stezce, kde jsme plnili jak fyzické, tak intelektuální úkoly do celichu. Na večer jsme si měli připravit týmovou choreografii na zadanou hudbu a po předvedení následovala diskotéka, která trvala až do večerky.
Pátý den jsme si museli přivstat, abychom stihli skibus do Pece pod Sněžkou, kde jsme celé dopoledne lyžovali. Sjezdovky byly neupravené kvůli neustálému a hustému sněžení. Odpoledne jsme lyžovat nešli, protože se počasí stále zhoršovalo a husté sněžení pokračovalo. Místo toho jsme ovšem stavěli sochy ze sněhu spojené s GJO. Byly tady želvy nebo model školy. Dvěma skupinám se stala inspirací postava pana učitele Posselta. Večerní zábavu si pro nás vymysleli kluci, a to Partičku.
Šestý den jsme měli strávit na sjezdovkách ve Velké Úpě. Dopoledne byly sjezdovky skvěle upravené, proto si myslím, že to bylo nejlepší lyžování za celý kurz. Odpoledne nám počasí znovu nepřálo, a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla na běžky a druhá na lyže. Lyžaři se vrátili do chaty podstatně dříve, protože přes husté sněžení téměř neviděli na svah. Zato běžkaři si výlet řádně užili. Navečer jsme jednoho člena našeho týmu oblékali do co největšího počtu oblečení. Následoval karneval, spousta her a diskotéka na závěr.
Sedmý den jsme znovu vyrazili do Pece pod Sněžkou, ale podmínky nebyly dobré. Dokonce jsme zjistili, že máme neplatné skipasy, které jsme museli vyměnit za nové. Zelené družstvo zůstalo v Peci déle než ostatní, kteří se přesunuli na chatu. Každý z nás si užíval poslední chvíle na našem lyžařském výcviku. Večer jsme si ho celý shrnuli a pobavili se nad vtipnými okamžiky.
V sobotu ráno už panovala smutná nálada, protože jsme se měli vypravit zpátky do Kutné Hory. Velkou Úpu jsme opouštěli po kolena ve sněhu a po našem příjezdu jsme viděli, že v Kutné Hoře není po sněhu ani památky.
Viktorie Kolmanová (V2A)
