V pondělí ráno 7. září jsme společně s panem Romanem Bartoníčkem a paní Martinou Sukovou vyjeli autobusem směr Jizerské hory.
Na místo jsme dorazili před obědem, ale k chatě nás čekaly ještě 3 kilometry pěšky na Mariánskou horu. Po příchodu jsme se ubytovali a pan Bartoníček nás obeznámil s náplní našeho týdne v Jizerkách. Poté jsme se vydali do lesa na houby a ještě se zašli podívat k protržené přehradě, kam jsme se chodili koupat. Večer jsme rozdělali oheň, opekli si buřty a zazpívali nějaké písně.
V úterý jsme už pracovali. Zapotřebí bylo samozřejmě uvařit, ale mimo to i umýt okna, vyprat záclony a nasekat dříví. Po obědě jsme se šli projít na delší procházku k přehradě Josefův Důl na říčce Kamenici. Večer nám pan Bartoníček přečetl povídku z Jizerských hor (ostatně jako každý den) a také nám pověděl několik informací o místě, kde se nachází naše chata.
Ve středu jsme se hned po snídani vydali na celodenní výlet, kdy nás čekala 27 kilometrů dlouhá túra po hřebenech s výšlapem na horu Jizeru. Oběd jsme si dali v restauraci v osadě Jizerka, a i když jsme se loudali, na chatu jsme se stihli do večeře vrátit.
Ve čtvrtek jsme sice byli z výletu unavení, ale čekala nás práce v lese. Práci jsme do odpoledne zdárně stihli a ještě jsme se šli projít do okolí chaty na houby. Večer pan učitel takzvanou sondou do šedé kůry mozkové vyzkoušel, co jsme si během pobytu zapamatovali.
V pátek jsme jen poklidili chalupu a rozloučili se s chatou a Jizerskými horami.
Alena Ryšavá (V5A)
