Bylo to opravdu jen krátké zastavení. V pondělí 21. října jsme třičtvrtě hodinky strávili s velikánem české hudby, abychom si připomněli dvousté výročí jeho narození. Duší celého podniku byl pan Zdeněk Licek, který jej se sborem také naplnil hudbou.
Když zaplněnou aulou znělo „Proč bychom se netěšili“, vzpomněli jsme si všichni nejen na Smetanovo dílo, ale napadlo nás možná, že bychom se opravdu měli na něco těšit. Vždycky.Stává se, že mistři, hrdinové a velikáni, o kterých se učíme jsou pokryti prachem učenosti, jsou jaksi „mramoroví.“ Studenti, kteří se do tohoto podniku zapojili, nahlédli pana Smetanu trochu jinak. Kreslili a malovali Vltavu, pracovali s jeho korespondencí a zahráli také několik výstupů. Primáni v krátkých skečích představili postavy Smetanových oper, dívky z kvinty skvěle ztvárnily dialog o návštěvě Prodané nevěsty a sekundán Jindra v roli žáka potrápil mistra dotěrnými otázkami. Spolu s ním jsme se dozvěděli, že Smetanu zranila zápalná láhev, že střídmě kouřil, že byl mnohokrát zamilován, že často flámoval a že hudba a tanec byly pro něj vším. Opravdu to netrvalo dlouho, ale něco si o panu Smetanovi budeme pamatovat. O tom nás ujistil i kvíz, ve kterém studenti uspěli. Díky za tuhle akci patří panu Lickovi, paní Pekové a Králové, panu Bauerovi, ale hlavně studentům, kteří jsou ochotní se podílet na něčem, co není samozřejmé.
Redakce FB GJO
Fotogalerie: