Tři studentky naší školy měly možnost strávit měsíc v bretaňském městečku Pontivy na gymnáziu, se kterým jsme v letošním roce zahájili studentskou výměnu. Tady jsou jejich postřehy…
Letěla jsem do Francie, protože jsem se chtěla zlepšit ve francouzštině. Když jsem však o měsíc později vystupovala z letadla v Praze, věděla jsem, že zlepšení v jazyce je to nejmenší, co si vezu domů.
Jestli se rozhodujete, zda se na stáž do Bretaně taky vypravit, nejspíš máte nějaké obavy. Nebude to náročné? Nepřijdu kvůli tomu o něco? Nebude se mi stýskat? Co když nebudu rozumět? Stojí to vůbec za to?
A upřímně to pravděpodobně bude náročné, vždycky se objeví nějaké komplikace. Třeba hned první den jsem se ztratila ve městě Vannes, vybil se mi mobil, za dvacet minut měl jet autobus a já neměla tušení, jak se k němu dostat. (Poučení: Nikdy se nespoléhat na mapu v mobilu.) Dost možná o něco přijdete, ať už ve škole, nebo v osobním životě. Asi se vám občas i zasteskne a prvních pár dní budete nešťastně opakovat „Quoi?“, kdykoliv na vás někdo promluví. Vím, o čem mluvím.
Jenže je to skvělá šance, jak se zdokonalit ve francouzštině. Navíc navštívíte krásná a zajímavá místa. Bretaň, ta příroda, ty domky, to je láska na první pohled. Prošla jsem se tekutými písky kolem Mont Saint-Michel, což je místo, kam prostě musíte, lezla jsem po skalách nad vlnami Atlantiku. Nádherných míst, které Bretaň nabízí, je nespočet.
Taky potkáte různé lidi. Občas jsem byla zaskočena, jak někteří umí být neochotní a arogantní. Jindy jsem byla skoro dojata, jak jsou někteří obětaví a hodní. Jasně, tak je to všude, ale jakmile se ocitnete stovky kilometrů od všech přátel a rodiny a musíte se spolehnout jen na sebe a pomoc úplně cizích lidí, mnohem víc si takových věcí všímáte.
A třeba si díky času v zahraničí uvědomíte, jak moc to vlastně máte doma rádi. Zamilujete se tak docela snadno do dvou zemí najednou – do Francie, ale i do té své. (Zkrátka svíčkové se francouzská gastronomie stejně nevyrovná, české holky jsou opravdu nejhezčí a Idos je vynález k nezaplacení.)
V neposlední řadě vás to ale změní. Alespoň mě to dost ovlivnilo. Naučíte se být soběstačnější, sebevědomější, šťastnější, dospělejší. Budete se mít radši, budete mít čas srovnat si priority a poznat sami sebe. To je asi to nejdůležitější.
Takže jestli nad tím ještě uvažujete, přestaňte. Prostě běžte do toho. Proč? Protože můžete. Je to úžasná příležitost, které se vám jen tak nedostane. Byla by velká škoda toho nevyužít.
Takže k poslední otázce: Stojí to vůbec za to? Rozhodně jo.
Veronika Burgerová C4B
„My nejsme Francie, my jsme Bretaň. A tady, přímo tady, jsi na konci světa.“
Na konci Evropy „au but du monde“,
obklopeni oceánem, v místě,
kde jsou ústřice vždycky živé a vítr vždycky čerstvý,
kde vás oceán tisíckrát za den překvapí,
kde se dámské spodničky vznáší vzduchem,
kde se na vás vždycky všichni usmějí.
a kde déšť voní a chutná po soli…
Martina Veberová C4A
Jsem opravdu ráda za tuto skvělou příležitost, zkusit žít aspoň na krátkou dobu v opravdové francouzské rodině, každý den poznávat jejich zvyky, jídla a školní život. Má rodina byla úžasná, brali mě do různých měst a snažili se, abych poznala, co nejvíce šlo. Třeba i jít na kroužek tenisu, hodinu klavíru, nebo se dokonce projet po Bretaňské krajině plné lesů a okolo jezer na koni! Ve škole byla zase možnost – mimo pilování francouzštiny – poznat japonskou kulturu, učit se čínsky, nebo třeba španělsky. A když zrovna nebyla výuka, která se mimochodem úplně liší od té naší, trávila jsem tento volný čas v historickém centru města Pontivy, které stojí za poznání! Každopádně jestli chcete vědět další detaily, chopte se příležitosti a jeďte to poznat na vlastní kůži. P.S. Cestování na vlastní pěst je taky dost velká zábava 🙂
Bára Dušková C3A
Pokud by měl někdo zájem zúčastnit se této stáže ve Francii, neváhejte se na mě obrátit. Máme slíbená ještě dvě místa pro naše studenty. Pokusila bych se zařídit, abyste mohli odjet na jaře a využít alespoň jedné cesty s francouzskými studenty, kteří k nám přijedou 21. března.
Jolana Tůmová