Pracovně – naučný pobyt V5A na Mariánskohorských boudách v Jizerských horách.
Naše třída V5A zahájila letošní školní rok poněkud netradičně. A to na hlavním nádraží v Kutné Hoře v teplákách a s krosnou na zádech. Čekal nás totiž pětidenní výlet do Jizerek. A to bez elektřiny a teplé vody.
Po relativně dlouhé cestě vlakem jsme konečně dorazili do Josefova Dolu. To ovšem nebyl cíl naší cesty. Náš cíl byly Mariánskohorské Boudy asi tři kilometry odsud. První odhodlání ke zdolání této na první pohled docela krátké cesty nás přešlo hned po sto metrech. Sice to byly pouze tři kilometry, ale bylo to do kopce. Bylo to to nejnáročnější, co nás za celý pobyt potkalo. K našemu údivu jsme ale nakonec všichni dorazili na Mariánskohorské boudy, kde jsme se ubytovali. Chalupa byla obklopená lesem v krásném prostředí. Večer jsme opékali buřty a pak se šlo do hajan. Spali jsme skoro všichni pohromadě, ale nebylo to na škodu. Po tomto týdnu už o sobě navzájem víme, kdo v noci chrápe nebo kdo mluví ze spaní. 🙂
Úterý bylo pracovním dnem. Několik holek šlo s paní učitelkou na nákup a zbytek se vydal do lesa pracovat. Náplň práce byla nosit klády pořezané lesníky do vozíku a ty se pak odvážely k chalupě. Největší otužilci se po příchodu na chalupu odhodlali vykoupat v tůňce vedle chalupy, ale to bylo opravdu jen pro odvážlivce.
Středa pro nás byla nejobávanějším dnem. Čekal nás celodenní pěší výlet po nejzajímavějších místech Jizerských hor. Naplánovaná trasa byla dlouhá zhruba 23 kilometrů, což v terénu Jizerských hor znělo opravdu hrozivě, přesto jsme si to nakonec užili. Po cestě jsme se stavili na Jizerce, kde jsme si dali oběd. Když jsme byli v restauraci, tak venku začalo pršet. Bohužel pršet nepřestávalo, a tak jsme se vypravili na cestu zahalení v pláštěnkách. Vypadali jsme jako výprava kosmonautů, která se vrátila z Marsu a omylem přistála uprostřed Jizerských hor. Ošklivé počasí nás donutilo zkrátit náš výlet o pár kilometrů. I přesto jsme viděli mnoho krásných míst, např. již zmiňovanou Jizerku anebo rašeliniště. Nejobávanější den naší výpravy jsme nakonec nejen přežili, ale také jsme si ho užili. Vrátili jsme se sice celí promáčení, ale spokojení.
Čtvrtek byl nejchladnějším dnem a pracovali jsme stejně jako v úterý. Odpoledne, když už nepršelo, jsme šli jen na krátkou procházku po okolí. Závěrečný večer proběhlo rozdávání diplomů, které vznikly díky Ivče Čuchalové. Pak jsme hráli městečko Palarmo, kde se Hubertovi alias Bebemu podařilo povraždit skoro celou třídu.
Poslední den našeho pobytu, tedy pátek, byl uklízecí. Zametalo se, mylo se nádobí, vymetala se kamna a uklízelo se okolí chalupy. V deset jsme vyrazili do Josefova Dolu na vlak. Po cestě jsme stačili navštívit Jedlové vodopády a jelo se domů. Do Kutné Hory jsme přijeli živí a zdraví po půl páté.
Ten týden jsme si užili na 100%. Myslím si, že společné vaření večeří, mytí nádobí atd. posunulo naši třídu někam dál. Děkujeme paní Zatloukalové a panu Posseltovi a Bartoníčkovi, že nás na toto kouzelné místo vzali a vydrželi naše občasné remcání. Sice jsme se už těšili na sprchu a elektřinu, ale i tak na tento náš dobrodružný pobyt jen tak nezapomeneme.
Irena Coufalová, V5A
Více fotografií: Facebook GJO
