Výměna s Jaworznem – 26. – 31. května 2019, hlásit se můžete už nyní v kabinetě NEJ nebo ZEM!
Konečně jsme se dočkali! Zahajujeme výlet za našimi polskými přáteli. I když bylo cestování do Polska poměrně dlouhé a ve vlaku nefungovala klimatizace, náladu nám ani jedno, ani druhé rozhodně nezkazilo. Na nádraží v Katovicích na nás již čekali naši přátelé.
Následujícího dne jsme navštívili jejich školu CKZiU Jaworzno, kde nás vřele přivítala ředitelka školy. Po vzájemném představování a prohlídce školy jsme se vydali do dvou nádherných přírodních rezervací. Nejprve do Geosféry Jaworzno, vytvořené kvůli výskytu zkamenělin, kde jsme se mohli poučit o tom, jaká stvoření jsme zde mohli potkat ve velmi dávných dobách či si jen sednout k malému malebnému jezírku a odpočívat. Druhé místo se nazývalo park Gródek Jaworzno. Bývalý lom v teplém zářijovém dni oplýval nádhernou, lidmi znovu zregenerovanou přírodou. Ke konci společného programu jsme si zde opekli klobásy a vuřty.
Byl tu další den a nás čekaly dvě velmi významné destinace, první Muzeum Solidarity a potom největší a pravděpodobně nejznámější koncentrační tábor střední Evropy Auschwitz neboli Osvětim. Muzeum Solidarity se nacházelo v komplexu dolu Wujek (Strýček). Dozvěděli jsme se zde mnohé nejen o důlní činnosti v horním Slezsku, ale také o tvrdém komunistickém zásahu proti stávkujícím horníkům z 12. na 13. prosince roku 1981. V Osvětimi, přesněji v táborech Auschwitz I a II, jsme viděli to, co zbylo po nacistech a holokaustu. Všichni jsme si přímo na místě uvědomovali hrůzy a zvěrstva nacistického režimu více než kdykoliv předtím. Nevím, co na mne doléhalo tíživěji, jestli zbytek popela posledních obětí spálených v tamějších pecích, nebo hromady věcí, jako např. brýle, protézy, ale třeba i vlasy, které nacisté cynicky dále recyklovali. Působivá byla i představa dosti přepychového života zde zaměstnaných nacistů ve srovnání s utrpením Židů a ostatních vězňů. Na cestě zpět do Jaworzna jsme se vraceli plni otřesných zážitků a respektu k době, v níž dnes žijeme.
A byla tu středa. Krakov, bývalé polské královské město s nádherným, ba okouzlujícím historickým centrem. Toho dne jsme se dozvěděli spoustu zajímavého nejen o polské, ale také o naší vlastní historii. Rovněž jsme měli za úkol vyfotit se ve skupinkách u několika míst po centru Krakova, díky čemuž jsme si prohlédli větší část centra, než kterou jsme prošli společně. Naše procházka vedla od barbakánu sloužícího k ochraně městské brány, přes hlavní rynek (náměstí) s renesanční tržnicí a gotickou mariánskou bazilikou, na níž kdysi Tataři zastřelili trubače alarmujícího město vprostřed melodie (známý Hejnal zaznívá dosud z věže v každou celou hodinu), až k řece Visle a na královský hrad Wawel.
Čtvrtek byl naším posledním celým dnem v Polsku. Hned dopoledne se konal zápas čtyř Čechů a čtyř Poláků z naší skupiny proti osmi komunálním politikům z Jaworzna. I když se naši snažili sebevíc, prohráli jsme 2:11. Myslíme si, že ty dva góly nás nechali dát schválně, aby naše sebevědomí nezruinovali docela. Zápas byl opravdu beznadějný. Naštěstí ho nemuseli sledovat naši učitelé, kteří se v době jeho trvání vypravili na pěší túru (12 km) 500 m pod zemí v černouhelném dole. Po zápase jsme vyrazili do školy na tvorbu prezentací a jejich následnou prezentaci. Jakožto poděkování za účast na tomto výměnném pobytu jsme všichni od paní ředitelky obdrželi památeční diplomy. Jako správní přátelé jsme se toho dne ještě všichni sešli, šli na bowling a biliár, čímž naše výměna v Polsku skončila. V pátek ráno jsme vyráželi z nádraží v Katovicích směr Kolín.
Pobyt Poláků u nás i nás v Polsku jsem si opravdu užil a utvrdil mě to v tom, že není nezajímavých výměn. Až vám někdo nabídne výměnu s Jaworznem, neváhejte a přihlaste se.
Ondřej Machytka, C2B
