Dne 3. června se naše třída V4A vypravila do východní části Německa – do Saska.
Jeli jsme na výměnný pobyt s naší partnerskou školou v Hoyerswerdě. Cestou tam jsme navštívili město, které po dlouhou dobu patřilo k Českému království – Budyšín neboli Bautzen. Zde jsme si prohlédli muzeum věnované Lužickým Srbům, centrum města a pak jsme měli krátký rozchod, jehož čas někteří využili k tomu, že koupili tradiční hořčici, která se zde vyrábí. Poté už jsme vyrazili na cestu k našim hostitelským rodinám. Nemuseli jsme se strachovat z neznámých tváří, neboť jsme se s našimi německými kamarády, kteří u nás byli již v říjnu minulého roku, znali. Všichni jsme se přivítali se svým vrstevníkem a vydali se do rodin.
Druhý den jsme šli do církevního gymnázia jménem Johanneum, které je podle svého názvu postaveno ve tvaru písmena J. Ve škole nás přivítal ředitel a poté jsme si všichni ve skupinách prošli školu a navštívili nedaleký Krabatův mlýn. Odpolední program jsme měli společný, krásné slunné odpoledne u jednoho z blízkých jezer, které vzniklo důsledkem rekultivace krajiny po dolování hnědého uhlí.
Ve středu jsme navštívili povrchový důl, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavého, například že se za 10 minut vytěží uhlí, které zabírá plochu fotbalového hřiště do výše 8 metrů. Odpoledne jsme strávili volný čas na bowlingu.
Následující den byl opět plně nabitý – navštívili jsme kopii slovanského hradiště Raddusch a projeli se na kánoích po řece Sprévě v oblasti Spreewald, čímž náš společný program skončil. Většina z nás se účastnila rozlučkové párty, kde jsme si zahráli spoustu společných her.
Poslední den jsme přišli ke škole, kde jsme se rozloučili s Němci, nastoupili do autobusu a vyrazili na naši poslední zastávku, jíž bylo hlavní město Saska – Drážďany. Zde jsme si prohlédli centrum, kterým nás provázeli náš pan učitel Jiří Posselt a paní učitelka Jana Budajová. Po tomto výletu jsme se vydali už na cestu domů. Tímto bychom chtěli poděkovat všem organizátorům našeho pobytu i hostitelským rodinám. Moc jsme si to užili a těšíme se, až zase někdy Německo navštívíme.
Tereza Silvestrová, Mai Hoa Trinh